Národní třída

"Kam jdeš? Lucko, ty vole, dyť já tě mám rád tyvole!" A takhle je to tady se vším. Plus za přesné herce (Kateřina Janečková si už zasloužila více prostoru než v nekonečných seriálech), mínus za scénář generující nudný a divný děj. Z trailerů jsem se těšila, zpětně jsem ráda, že jsem ušetřila za vstupenku do kina. (21.03.2021)

Trochu jsem s hodnocením váhala, ale nakonec to jsou nadprůměrné 4 hvězdy. Vandam v podání Hynka Čermáka se mi zkrátka líbil. Beznadějný hrdina z beznadějné pražské čtvrti, sám proti všemocným politikům a developerům. I ten jeho brácha to někam dotáhl a žije si v přepychu. Vandam nemá nic, jen lednici plnou piv a pár konzerv s hovězím gulášem. Krásný případ ztracence, který je přitom čistou duší. A nakonec i tak skončí. (18.01.2022)

Na české poměry nezvykle ostře nastavené zrcadlo, film z reality dneška, který se nebojí ukázat tu prázdnotu na straně osobností. Tíživá psychologická sonda o hledání vzoru se snaží tragikomickým způsobem zlehčovat nastolené otázky. Ale celý film definuje jeden z leitmotivů, příběh o hrdinovi, který dal první ránu na Národní třídě. Čermák je jako ztracená existence, jejíž život se smrsknul na práci a pobyt v hospodě s občasnou rvačkou, naprosto dokonalý. V jeho boji o zachování toho jediného místa, kde se cítí dobře, mu lze překvapivě fandit, neboť ti z druhé strany barikády jsou vlastně mnohem horší parchanti, než Vandam. K dokonalosti snímku přispívá i výborně zvládnutý závěr. (19.12.2021)

Štěpán Altrichter atmosféru stále umí vykouzlit, ale do tohoto příběhu se mu ji daří dostat jen v menším počtu scén, než to bylo u Schmitkeho. Film táhnou herci v čele s buldozerem Hynkem Čermákem, ale po té hodince a půl bych nejvýše řadil civilnější herecký výkon Kateřiny Janečkové. Pořád mám ale pocit, že tenhle námět měl navíc, než je tento lehký nadprůměr... (16.03.2021)

Nezvládnutá adaptace na nový společenský systém sebou přináší frustraci, sebelítost a vztek. Připadá mi, že pro spoustu lidí je to v dnešní době jediný hnací motor a to je špatně. Altrichterův „antipaušalizační“ počin předkládá zajímavou otázku. Může být člověk sympaťák a zároveň agresivní xenofobní debil? Ta nečernobílost spojená s pohledem na kořeny problémů je devízou, škoda jen, že nebyly ambice zajet do obou spekter hlouběji, aby se divákovi zamotala hlava ještě víc. Čermák jako srdce obalené asociální čuráčí tkání poměrně přesvědčivý.. (05.02.2020)