Postřižiny

Paní správcová si k snídani smaží řízek a popíjí pivo, pan správce má na stole čaj a chléb. Magda Vašáryová je nádherná a scéna u kadeřníka jasně dokresluje Menzelovu poetiku. V hlavních rolích jitrnice, pivo a ženy. Pan Čepek v roli velitele hasičů, byl dokonalý a Jaromír Hanzlík coby Pepin? Škoda mluvit, skvělý výkon. Jedním slovem - klasika. Hasičský sbor, pane správče, je sbor dobrovolných hasičů! To nejsou hasiči z amerického filmu! (02.03.2018)

Tak jako v případě jiných Menzelových adaptací Hrabala, i tady je film pouhý odvar vybírající si z předlohy především komické situace a naopak odnímající předloze tragiku a závažnost. Postřižiny jsou lehce plynoucí, úsměvný, roztomilý film. Odhlédnuto od tohoto ne nepodstatného faktu, jsou ovšem filmem skutečně velmi dobře natočeným. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že Menzel poněkud nadužívá postupy odpozorované z grotesky. Na druhou stranu, přesně tahle místa spolehlivě fungují i na děti, což nemusí být vždycky úplně k zahození ;o) Celkový dojem: 90% (25.11.2006)

"Povídám, Bóďo, chci ostříhat vlasy tak, jak to nosí Josephina Bakerová." Postřižiny jsem si nechával v "pomyslné skříňce česk(oslovensk)ých klasik" dost dlouhou dobu, a tím jsem se ochuzoval o (z mého pohledu) možná nejlepší spolupráci dua Menzel-Hrabal. Herecky je to zvládnuté na jedničku s hvězdičkou - ať už se jednalo o imrvére uřvaného strýce Pepina (největšího propagátora medvídka mývala ever), poeticky zasněného pana doktora (při "Tam nahoře muselo být krásně." jsem si nemohl nevzpomenout na Vesničku), či svůdně nevinnou paní sládkovou s nekonečnými vlasy a takřka bezedným žaludkem. Líbilo se mi všudypřítomné absurdno a nadsázka, které z filmu činí kvalitní podívanou - od různých Pepinových rad, přes postupné zmrzačování čeledína, až po Francinův prskolet a závěrečné vypráskání Maryšky. Postřižiny mají v sobě nadmíru úsměvný, místy ironický, jinde poetický až lechtivý náboj, který je vskutku nadčasový. "To je krása, jak v panoptiku o pohlavní zdravovědě." (30.01.2021)

Na spočítanie Hrabalových diel v mojej knižnici mi nepostačuje jedna ruka, s filmami podľa jeho kníh je to obdobné a napriek tomu sa vôbec nechcem zapájať do polemík, či sú Postřižiny málo Hrabalovské alebo príliš Hrabalovské. Bol som Postřižinami nadšený už pri premiérovom zhliadnutí a rovnako som nadšený aj dnes. Ťažko by som našiel iný český film s takou uveriteľnou atmosférou a taký nabitý zmyselnosťou, láskou, poéziou a humorom, ako Postřižiny. Ať si kdo chce, co chce píše. (03.01.2011)

K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (28.05.2011)