Ostře sledované vlaky

Pro mě určitě jeden z nejlepších československých filmů - a důvod? Snad neskutečná lehkost a přirozenost, s jakou je snímek natočen...snad dokonale roztomilý Václav Neckář, pro kterého bych se možná i uvolila být na chvíli jeho Fräulein Freie...snad ta podivná nepopsatelná atmosféra, silná tak, jak to u většiny našich filmů nebývá. Každopádně, i kdyby Menzel nenatočil nic jiného, tenhle klenot české kinematografie by byl dokonale důstojným pomníkem jeho génia. Snad jen ten závěr mohl být trochu emotivnější a né takto, řekněme, "suchý". (nemůžu se rozhodnout - je to na jasné 4,5*) (22.03.2007)

70%. Zacinalo to celkom humorne, avsak neskor sa mi to zdalo byt chvilkami monotonne, teda bohuzial trosku nudne, ale na to som uz pri starych filmoch zvyknuty, avsak mal pekny pribeh a tak 3 hviezdicky by bolo primalo. Najviac ma tu milo prekvapil Vlastimil Brodský, ktoreho som v zapornej ulohe videl po prvykrat a taktiez som netusil, ze doktora Brabca si zahral samotny reziser Menzel. Je to tragikomicky pribeh, avsak u mna staci na jedno pozretie. V oscarovej konkurencii mu sekundovali 4 dramy: Juhoslovansky NÁKUPČÍ PEŘÍ (1967), Francuzsky ŽÍT A UŽÍT (1967), Japonsky PORTRAIT OF CHIEKO (1967) a Spanielska OČAROVANÁ LÁSKA (1967). Nakoniec si Oscara prisiel prevziat osobne reziser Menzel osobne... 06.10.2009 _____ Václav Neckář - (Miloš Hrma) +++ Jitka Bendová - (Máša) +++ Vladimír Valenta - (Přednosta stanice) +++ Libuše Havelková - (Přednostová) +++ Vlastimil Brodský - (Zedníček) +++ Josef Somr - (Výpravčí Hubička) +++ Květa Fialová - (Pani Hraběnka) +++ Naďa Urbánková - (Viktoria Freie) +++ Jiří Menzel - (Dr. Brabec) +++ Pavel Landovský - (Zloděj) +++ Václav Fišer - (Zedník) +++ Jiří Kodet - (SS) +++ Hudba: Jiří Šust +++ (06.10.2009)

Světově nejproslulejší filmová adaptace textu Bohumila Hrabala coby první ryze český držitel Oskara za neanglicky mluvený film, to jsou Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, komorní tragikomedie o civilním rozměru války. Menzelova těsná propojenost s osobou i dílem Bohumila Hrabala se odrážela nejenom v tom, že byli blízcí a dobří přátelé, ale především v tom, že Menzel jako jeden z mála byl schopen proniknout k podstatě Hrabalovského textu, uchopit ho a volně ho po svém interpretovat. Byla tak zachována jemná a tolik osobitá atmosféra Hrabalových knih, ale navíc vznikla i zcela nová kvalita umělecká a filmová. Jiří Menzel se v tomhle filmu asi nejvíce vzdálil původní poetice adaptované knihy, ana má vždy dvě roviny - rovinu jazykovou a rovinu strukturální. V Ostře sledovaných vlacích Menzel charakteristicky Hrabolovské téměř ,,automatické" volné asociativní plynutí textu vzácně nerespektuje a rozbijí monolit složitě strukturovaných předlouhých souvětí, postavy mluví spíše civilněji a jejich řeč není tolik příznaková (čestnou výjimku tvoří postava Vlastimila Brodského). Rovina strukturální je ovšem zachována více - charakteristické Hrabalovské ,,figurkaření", postavy vždy svým způsobem bizarní, výjimečné, mnohdy stojící na okraji společnosti... Nejinak je tomu i tady - mladý elév Miloš Hrma - psychicky dosti labilní introvert, notorický sukničkář výpravčí Hubička (příznačný nomen omen), podivínský pan přednosta, vášnivý chovatel holubů a pokrytec, který má ústa plné vysoké morálky, ovšem tělo lačnící po radostech chtíče, nacistickou ideologií pobláznění drážní inspektor... Potlačen je ovšem pábitelský rys, není tu žádná dominantní postava ztotožňující se s vypravěčem... To, co se ovšem podařilo Menzelovi především, je dostat do příběhu dramatický oblouk, film má spád a stojí na kontrastu dvou činů a protikladných charakterových rysů - zbabělosti Miloše v otázkách nesmělých ozvěn erotiky vrcholící v pokusu o sebevraždu a občansky příkladného hrdinství v závěru filmu, kdy se obě linie protnou ve finální katarzi - břity vjíždějící do kolejiště zápěstí, kteréžto samo nakonec ostrým řezem dynamitu přetne kolejiště poklidného a ospalého maloměstského nádraží... (16.11.2006)

Moje československé výlety pokračují dalším Hrabalem, kterého si v šedesátých letech Menzel (naneštěstí) tak oblíbil. Drobné strasti a radosti života několika postav v nelehkých válečných dobách kdysi zřejmě představovaly filmový kus nadčasových kvalit, dnes už ale ono kouzlo, troufám si tvrdit, lehce pominulo. Místy bez emocí, většinou bez gradace, možná lecčemu ublížil Neckářův monotónní projev, nevím. Vím ale, že jen kvůli ohlasu a zlatému plešounovi, který snímek dostal, nahoru s hodnocením a do kolen za dojem z filmu určitě nepůjdu!! (05.12.2012)

Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. (23.09.2006)