Ostře sledované vlaky

Klasika světového filmu, v zahraničí ceněná snad ještě více, než u nás. Brilantní portrét mladého muže a jeho sexuálních frustrací na pozadí těžké doby protektorátu. Kreace Vlastimila Brodského coby nacistiské politruka a jeho kultovní hláška "Situace našich armád je kromobyčejně příznivá." jsou nezapomenutelné. Razítkování zadečku mladé výpravčí panem Somrem je asi ta nejerotičtější scéna v dějinách českého filmu. Zasloužený Oscar. (13.04.2003)

Němci jsou prasata! Ze všech slavných a úspěšných Menzelových filmů, jsem si nechal projekci Ostře sledovaných vlaků, až na úplný konec. Tento snímek vyznamenaný Oscarem, má mnoho do sebe. Nezapře se Menzelova režisérská ruka, stejně jako Hrabalův typický styl vyprávění a lehce erotické scény. Václav Neckář, jako nesmělý výpravčí, ale především Josef Somr, coby zkušený svůdník, neměli chybu. V menších rolích bych ocenil Vladimíra Valentu, jako přednostu stanice či Vlastimila Brodského coby zástupce Třetí říše. Když vypráví na vlakové stanici o tom, jak německá vojska chytře ustupují, aby nakonec nepřítele dostala do pasti, na tváři diváka to musí zákonitě vyloudit úsměv. Je to pěkný film, dobře se na něho kouká a scéna s razítkováním dívčího zadečku, je kouzelná. Závěr, který se nese v trošku akčnějším duchu stojí za to a dokreslí dobrý výsledný dojem tohoto slavného filmu. Ale přece jen - Jiří Menzel má ve své filmografii ještě lepší filmy, i když tento je nadčasový a prakticky vůbec nezestárnul. (19.12.2010)

Kupodivu navzdory své pověsti nejsou Ostře sledované vlaky stále ničím jiným než "malým českým filmem", který se velkých věco vlastně jen okrajově dotýká. Nicméně v malosti je tentokrát krása a civilní prostota, s jakou mladý Miloš (působící místy až dojmem lehce zaostaleho blbečka) objevuje hořkosladký svět prvních milostných hrátek a dospělých starostí je v Hrabalově poklidné režii přímo okouzlující. Nejen v tomto tak připomíná jiný český filmový klenot takřka stejného stáří: Formanova Černého Petra. 8/10 (04.06.2010)

Již při prvním uvedení tento výrazný film hrabalovského a vančurovského režiséra-mistra ve mně zanechal hluboký dojem. Odvrácená, propagandisticky chválabohu nikdy nezneužitá tvář všedního dne "protentokrátu" Čechy a Morava, v níž, nezávisle na vůli protagonistů nejen tohoto tragického, a přece i úsměvného příběhu, zbýval - a zbývat prostě musel, protože život je vždy, nezávisle na naší vůli, žit se vším, co k tomu patří - i prostor na mezní životní situace vlastně mírového života, je nejsilnějším místem tohoto oskarového díla. Řada scén doslova zlidověla, tou razítkovací počínaje a tou mrazivou, připomínající Moravcovo kolaborantské běsnění, konče. Humor, který prochází celým scénářem, zůstává na stříbrném plátně nedotčen. Mám zato, že hloubka a plnost zážitku krátkého života Miloše Hrmy, který viditelně nese zřejmě řadu autobiografických prvků života tragického konkrétního jedince, musí oslovovat i dnešní mladou generaci. A účinně prostředkovat poselství nejdrsnější doby našich dějin minulého století. (24.08.2007)

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)