Drahokam

Za obvyklých okolností takéto filmy neznášam. Každý ziape, prekrikuje sa aj päť postáv naraz, v každej ôsmej vete vulgárna nadávka a do toho plno hysterického správania, z ktorého by sa zatočila hlava aj nadopovanej šialenej fretke. Lenže toto nie sú obvyklé okolnosti. Toto je film neodolateľne kinetického Adama Sandlera. Akoby v ňom zužitkoval všetko, čo sa za desaťročia strávené vo filmoch naučil. Všimnite si to napríklad na úžasne rozmanitej interakcii medzi ním a ostatnými postavami, ktorých je fakt požehnane, ale každá má svoj zmysel a funkčný význam v deji. Adam sa správa inak k manželke, s ktorou má chladnejšie vzťahy, inak k milenke, inak k svojmu športovému idolu, inak k ľudom, ktorým dlží, inak k ľuďom, ktorí dlžia jemu (tých je pomenej), inak k svojmu dospievajúcemu synovi, inak k dcére atď. Vytvára to veľmi dynamické tempo, lebo sa to všetko neustále strieda a tak film utečie pomerne rýchlo napriek na prvý pohľad vražednej viac ako dvojhodinovej dĺžke. Vo finále to bol poriadny nervák a aj som z istých pohľadov istých postáv tušil, že sa to nakoniec skončí tak, ako sa to skončilo, hoci som si prial, aby sa to skončilo inak. Len neviem, ako sa potom dostali von, keď dvere boli pokiaľ viem stále pokazené. Šéf výroby: Martin Scorsese. (19.03.2020)

Od začiatku to ide na 110%. Film nedovolí divákovi vydýchnuť a tu v zásade len zostáva otázka, či ten stres a ten neustáli chaos ustojíte. Safdieovci vedeli presne ako majú namiešať tento šialený kokteil. Všetko tam pôsobí realisticky a zmotivovane. Ani jedno hluché miesto, ani jedna prázdna scéna. Prúser za prúserom, ale zároveň každá ďalšia komplikácia umocňuje snaženie hlavného hrdinu, ktoré aj napriek jeho nízkosti pôsobí, ak už nič iné, tak aspoň obdivuhodne. Sandler to ťahá ako nikdy. V týchto vážnych polohách mu to svedčí omnoho viac. Koniec je po všetkých stránkach uspokojivý. A znova perfektne zmotivovaný. Neviem či je to úplne film na nedeľný podvečer, ale ja som sa dosť bavil. (05.03.2023)

Tohle je unikum. Strašně otravně nervózní film. Pořád jsem měl tendenci to přetáčet nebo dokonce vypnout, ale ani jednou jsem na ovladač nesáhl. Sandler jako kšeftmanskej král kokotů, kterýmu jsem ovšem neodolal fandit a závěrečnej zápas jsem prožíval, jako kdyby hrál live můj nejoblíbenější tým finále Ligy mistrů. Skvělej a těžkej hudební podkres umocňuje tu všudypřítomnou nervozitu. Tohle fakt není film do nepohody. (21.04.2020)

Dvou a čtvrt hodinový film o debilovi s naprosto iritující hudbou (nemyslím ten hip hop). Příběh postrádající byť jedinou sympatickou postavu. Uřvaný, ukecaný a tak nějak dost nudný. A ten konec? Ten přece musel každý čekat, celý film k tomu směřoval. Že Sandler zvládá i vážné role už ukázal ve Volání o pomoc, ostatně já o něm v tomhle směru nikdy nepochyboval. Ale tohle mě prostě minulo prakticky bez jediného záchytného bodu (dobře, Julia místy i zaujme...) (28.03.2020)

Absolutně nekompromisní a originální, tím pádem pro běžného diváka asi trochu nepřístupné, ale pokud se naladíte na vlnu Safdiů, budete odměněni skutečně nebývalým zážitkem. Místy jsem myslela, že mi z té úzkostlivé atmosféry praskne žilka v oku. Sandler podává životní a dá se říct až kultovní výkon. Howard si tady projde opravdu peklem. Konec je šokující, ale padne tam jako žádný jiný. Další kiks Oscarů, bohužel. (02.02.2020)