Šofér slečny Daisy

Řidič slečny Daisy s sebou přiváží spousty sentimentu, za všech okolností chce vyvolávat jen a jen pozitivní pocity. Přináší-li závažnější téma, nechce jím diváka trápit, nedej bože v něm vyvolat pocit viny. To někomu může vadit - mně naštěstí jen lehce. Krom vyprávění o vznikajícím přátelství dvou lidí, nelze přehlédnout jeho pohled na vyrovnání se s přicházejícím stářím. Snaha slečny Daisy dokázat, že ještě nepatří do starého železa a v žádném případě nepotřebuje řidiče, je jasným důkazem, že i tomto film hovoří. Přátelství k člověku, v němž vidí slečna Daisy ztělesněné obvinění její přicházející nemohoucnosti, se nerodí snadno. SPOILER - První symbolické hradby se zboří až ve chvíli, kdy Daisy vysvětlí Hokeovi, jak číst. Tehdy si poprvé v jeho přítomnosti může připadat užitečná. KONEC SPOILERU. Film lehce tepe i do rasismu a předvádí stručný vývoj tohoto fenoménu v průběhu let. Výkon Freemana i J. Tandy je sympatický, Freeman se zřejmě už narodil jako stařec. Každopádně jím ve filmech je už nějakých dvacet let. Slabší **** (11.09.2008)

Naprosto úchvatný film. Skvělý scénář, výborní herci, krásná hudba. Je to film o životě a o vskutku poutavém přátelství mezi dvěma stárnoucími lidmi. Morgan Freeman si lepší start své hvězdné kariéry nemohl přát a za mě měl Oscara brát už za tenhle film. Jeho Hoke Colburn, věčný optimista s úsměvem na tváři a nadhledem pro každou situaci, je jedním z mých nejoblíbenějších hrdinů. Jessica Tandy na druhé straně představuje ráznou slečnu Daisy, zprvu zatrpklou starou dámu s vytříbeným vkusem i ostrým slovníkem, která se ovšem s příchodem svého nového řidiče postupně proměňuje v sympatickou společnici. S Freemanem tvoří jedinečnou dvojku a jejich vzájemné "pošťuchování" je vděčným pepřem celého příběhu. Podstatou je jejich společný výkon, tudíž nelze říct, zda je lepší on či ona. Jako celek je Řidič slečny Daisy spíše malý, komorní snímek. O to větší radost mám pokaždé, když na něj náhodou narazím v televizi a musím ho zkrátka vždycky dokoukat až do konce. Na rozdíl od jiných filmů se nesnaží ohánět rasovou tematikou ani přílišnou korektností. Jednoduše vypráví (navíc s humorem) svůj příběh a funguje to! Všechno pak spojuje skutečně nádherná hudba Hanse Zimmera (jeden z jeho prvních filmů). Je tu plno památných scén (učení abecedy, přejezd z Georgie do Alabamy), ale finální scéna je tak neskonale milým a dojemným zakončením letitého přátelství mezi Freemanem a Tandyovou, že mě s každým dalším zhlédnutím dostává víc a víc. U mě to nejlepší hodnocení. Čtyři Oscary za nejlepší masky (báječná proměna herců), adaptovaný scénář, hlavní herečku a film. Ještě jednou to zopakuji: Moc hezký film, který si vždycky rád pustím. (30.04.2017)

Kdykoli Řidiče slečny Daisy vidím, vzpomenu si na povídku geralda Durrella Fred neboli Dotek teplého jihu (hledejte ji v knize Vdáváme matku), kde popisuje svůj krátký pobyt v domácnosti jisté americké dámy, veselé a milé, která ale spolu se svými přítelkyněmi velmi odsuzovala černochy. Durrella to uvádělo do rozpaků o to víc, že jejich rozhovorům netečně naslochal její starý černošský sluha Fred. Ptal se jí, zda jí není trapné před ním mluvit o negrech atd. Velmi se tomu podivila o odpověděla: "Můj prapradědeček koupil Fredova prapradědečka už v roce 1850. Mám na to stále účtenku. Fred není žádný negr. Fred patří do rodiny." :-) Takhle nějak to zjevně bere i slečna Daisy. S krajní nedůvěrou se dívá na nového šoféra, ale ke své letité černošské kuchařce výhrady nemá. Ta přece patří do rodiny. Ten film totiž není o rasismu, ale xenofobii a to je něco jiného. Strach z neznámého. Jinak krásný příběh a výjimka, popírající pravidlo, že každý hollywoodské melodrama chce diváka dojmout násilím, asi jako když vám skřípnou ruku do mandlu. Tak tady ne. Kultivovaný sentimentální film. 100% (08.02.2006)

Pěkné a citlivé drama s rozumnou stopáží o vzniku přátelství mezi dvěma starými lidmi. Rozvoj vztahu působí přirozeně a citlivě, je přiměřeně pomalý, ale nikterak nenudí. Je výborné, že Řidič slečny Daisy nijak účelně nehraje na city a vše probíhá jaksi minimalisticky, ovšem na druhou stranu to také trochu minimalizuje divácký požitek. Film se snadno vykouří z paměti, protože nemá žádnou opravdu silnou scénu, je zkrátka až moc správný / korektní / konformní... Za to postavy, potažmo celý scénář je velmi dobře napsaný, Daisy je zprvu nevrlá a tvrdohlavá, ale Hoke (Morgan Freeman) se stále snaží a svým sympatickým úsměvem postupně okouzluje jak Daisy, tak nás u obrazovky. 7/10 (21.09.2008)

O babce, která je nevrlá, protivná a přechytralá... nebavila mě. Morgan Freeman mě přesvědčil, že umí zahrát naprosto cokoli. Ale vadilo mi to, že Miss Daisy je za každou cenu hrdá a neomylná, což je nudné a únavné. Teprve po hodině to začíná být zábavnější, ale jinak je to furt takové stejné, vlastně se tam nic moc nedělo. Nechyběl tomu sice vtip, ale je to ten typ filmu, na který se už znova nepodívám, protože nemám proč. Jako celek je film slušný, má hezkou hudbu a má styl. Ale za prvé mě odradil dabing, který nebyl zrovna trefný a za druhé mi hrozně vadily ty časové skoky, ve kterých sem se nevyznávala... Přes všechny nominace, mě to moc nebavilo. (28.01.2009)