Popstar

Velkohubý židák s koňskými zuby si už pár let hraje na Divného Ela Jankoviče a vcelku trefně háže skvostná hudební hovna po všech těch příčinách prvních fleků na kalhotkách nevkusných školaček, beznadějně uvízlých ve slaboduchých osidlech komerční debility chlapeckých homokvartet, vyrachtaných popových kurviček a celé plejády neumětelských oslizlých buzerantů s narozeninovými dorty na hlavách, kteří místo zvukovodů dráždí především nevyvinuté klitorisy a velmi pozvolně sestupující varlata. Tento pseukument není zdaleka až tak třeskutý jako 7 dní v pekle, ale pořád je to skvěle zahraná, výborně natočená, vtipná a fekálně inteligentní satira, jež si ovšem tak trochu pokrytecky sere do huby a vyhání čerta ďáblem. Používat totiž k dehonestaci kdákajících buznoidů třeba Džiz-ina Tymbrgeje, který není nic jiného než jen pětatřicetiletý Bíbr, vymatlané negerské recitátory, jež jsou snad ještě větším a tupějším zlem, nebo nedejsatane Marušku Keryjovou, to je něco, jako dělat si prdel z Lunešitů, a pozvat si na to Hanychovou, Krajča, Tomáše Hnuse, Vojtu Dicka, Rytmuse, 5 Pičí, Holki a Bohuša Matuša. (12.09.2016)

Začátek byl takový nemastný neslaný, skoro jako by tvůrci vyplýtvali všechnu svou kreativitu na předchozím 7 Days in Hell, ale pak se to docela rozjelo. Nejvíc mě pobavila ta chytlavá hudební čísla s přiblblými texty, nebo třeba scéna s žádostí o ruku, to nemělo chybu. A hlavně se tam odvíjel moc příjemný a vtipný příběh o slávě versus přátelství (samozřejmě plný žánrových klišé, ale to byl protentokrát záměr). Film je nacpaný k prasknutí slavnými hudebními i jinými hvězdami, z nichž mě účast některých z nich docela udivuje, protože dost zapadají do obrazu toho, co tu Samberg a spol vlastně parodují. K tomu mám tři teorie. Za a) disponují překvapivým nadhledem a smyslem pro humor, za b) tomu se říká hledět do zrcadla a nevidět se, nebo za c) je jim to jedno, hlavně když jsou vidět na plátně či v televizi. Za to poslední bych se obzvlášť přimlouvala. (07.10.2016)

"Chtěla, ať ji vymrdám, jako jsme vymrdali s bin Ládinem." Tak tohle nebyla úplně hudba, jejíž rytmus by dokázal postavit mé uši do pozoru, ale ty neskutečně hovadské texty udržely mou pozornost i při štěcích Ringo Stara, Mariah Carey a výběru divných černochů, kteří rychle povídají do hudby. Mě to tedy hodně bavilo v jednotlivostech, ale přesto si má bujná fantazie dokáže představit, že bych se u tohoto poťouchlého rýpání do prohnilosti hudebního byznysu dokázal pobavit o dost líp. (27.09.2016)

Do Justina Biebera i současné popmusic se strefuje velice snadno a to je asi i důvod, proč Popstar jako parodie jen klouže po povrchu a většina humoru je poměrně primitivní. Což je trochu škoda, taková popová variace na Spinal Tap by mohla být hodně fajn. I tak se ale najdou povedené gagy a na obsazení je vidět, že jsou už sehraní a dobře se u natáčení baví. (21.06.2016)

Mám rád Samberga a jeho tupě rozesmátá držka mě zatím nepřestala bavit. Film ale nic moc. Viděl jsem lepší fiktivní dokumenty a ani ty písničky nebyly extra vtipné. Lonely Island mají srandovnější věci. Spousta známejch ksichtů potěší. Mě se nejvíc líbilo, jak svýmu DJovi objednal tu robotickou hlavu, nebo co to bylo :) (17.09.2016)