Vtáky noci a fantastický prerod jednej Harley Quinn

Snaživá hra s dávkováním příběhu, která bohužel potvrzuje, že jakmile vezmete výraznou vedlejší figurku a dáte ji do středu dění, přijde o velkou část kouzla, protože najednou nestačí jen energické vstupy, ale musí fungovat jako komplexní charakter. A právě ona konkretizace najednou vezme veškeré tajemství a tím i faktor zábavy. Margot Robbie do té role dává všechno, ale jakmile utváří situace a jen na ně vtipně nereaguje, nemá vlastně úplně jak zářit. A zbytek, tam se bohužel sešly jen průměrné prvky, ze kterých nedokázal se ctí vybruslit ani jindy jistý Ewan McGregor. Spálená šance za 50%. (31.07.2020)

6/10 Audiovizuální paráda, u které smrdí fakt, že jde o film točený ženskou režisérkou s ženským ansáblem pro ženské diváky. A co hůř, i tak to neplní nastavené předpoklady. Ony témata jsou totiž promarněny až hanba. Postavy fungují v rámci možností dobře (hlavně ty vedlejší - Huntress ftw!) ale ústřední postavy (Harley či Black Mask) jdou až moc na sílu - okatě a nefunkčně. Příběh svou naprostou jednoduchost ukrývá za tunou scénáristických kliček (nespolehlivý vypravěč, flashbacky ve flashbacku z jiného pohledu, rychlostřihy atd...) a jako celek jde o takový mišmaš všeho možného. Má to své momenty a určitě tu byla kupa nápadů, které potěší - jen by to do příště chtělo výraznější rukopis a dotáhnutí linek do zdárného konce. (09.02.2020)

Fakt nevím, jestli Birds of Prey chtějí být „ostrým, až kontroverzním filmem“ nebo čímkoliv jiným, ale užíval jsem si to, čím skutečně jsou – svěží, nekomplikovanou, místy vědomě trashovou, rozpustile over the top a infantilní porozchodovou akční komedií se záměrně chaotickým vyprávěním, které se postupně stejně jako hlavní hrdinka usadí a stane soustředěnějším. Girl power není stavěna na odiv tak okatě jako ve Wonder Woman nebo některých marvelovkách (např. bolestivě křečovitá a STRAŠNĚ zbytečná „aby se neřeklo“ scéna v Avengers: Endgame). Feminismus je přirozenou součástí fikčního světa. Všichni chlapi jsou podlí zrádci nebo nebezpečné násilnické svině (což ale neznamená, že by hrdinky byly svaté, ani náznakem - jsou nedokonalé, ale je jim to fuk) a přejeme jim, aby zhynuli strašlivou smrtí. Film je postaven víc na ženském přátelství než na antagonismu Harley Quinn a Sionise. Ten je ve výsledku spíš jen MacGuffinem, přispívajícím k „female bondingu“, překážkou bránící protagonistce vychutnat si vajíčkový sendvič nebo v klidu sledovat Tweetyho. V tom se Birds of Prey liší od standardních komiksových filmů, kde musí být padouch zlikvidován, aby byl zachráněn svět. Jasně, nevadilo by mi, kdyby to byla větší anarchie a drzejší výsměch všem mačistickým komiksovým univerzům, ve kterých ženy slouží jen jako partnerky, záporačky a ozdoby klučičích dobrodružství, ale už Birds of Prey jsou pro některé diváky moc radikálně feministické (ehm, lol), takže zatím asi fakt nelze od velké studiové žánrovky očekávat víc. 75% (07.02.2020)

Původně jsem ten film chtěl ignorovat, jako většinu současné komiksové produkce, která mě absolutně nezajímá. Pak jsem ale úplnou náhodou zjistil, že v traileru hraje má oblíbená píseň Hymne à l'amour od Édith Piaf (která ale nikde ve filmu bohužel nezazní a není ani na soundtracku) a zatoužil jsem si ho pustit, a ten trailer mě přímo nadchnul, takže jsem okamžitě chtěl vidět i film. Navíc mě nalákal i Ewan McGregor, který je zde prostě boží a neuvěřitelně mě bavil. Naopak u Margot Robbie jsem už ve Vlkovi z Wall Street nechápal, co na ní kdo vidí, což si myslím doteď, a ani v tomto filmu mě nijak zvlášť nezaujala, byť špatná herečka to asi není, a postava Harley Quinn mi byla v jejím podání vlastně nečekaně sympatická. Jinak si ovšem myslím, že obsazení za moc nestojí, a zvlášť ta malá holka mi teda byla protivná fest. A pokud jde o film jako takový, cením si na něm třeba té jeho formální hravosti, která mi přišla dost zábavná; na druhou stranu mi ten příběh přišel dost slabý, moc mě to nebavilo a musel jsem se trochu nutit, abych to dokoukal. Zvlášť to finále, které svede všechny ženské postavy dohromady, mi už přišlo dost hrozné - nemám asi celkově problém s tím, jak moc je ten film feministický (resp. jak bytostně je postaven na ženském elementu - nejsem si jistý, jestli je feminismus v tomto případě vhodný termín), jenom mě to jednoduše moc neoslovilo, protože zde podle mě režisérka pravděpodobně bojuje jakési bitvy, které mi osobně jsou ukradené. Takže mi z toho vlastně vyšlo, že v traileru to vypadalo slibnější, než jak to na mě nakonec působilo, což je škoda. (20.02.2021)

Záměrně udělat z Harley Quinn, holky která jako jediná aspoň trochu zachraňovala Suicide Squad, otravně nesympatickou píču, co se tady naopak snaží zhnusit skoro vším co dělá? Tak to bylo od Warnerů rozhodnutí vskutku podivuhodné. Retardované, ale odvážné. U toho ale odvaha skončila, fungovalo by to jen kdyby po takovéto relativizaci "hlavní hrdinky" a nabourání diváckých očekávání k ní přišel ten Joker, uvázal ji na obojek, a ukázal jí kde je její místo - a sám pak odtáhl film jako smysluplná hlavní postava. Ale Joker ji nechal a nevrátí se, Harley je opuštěná, ve své zhrzenosti se obklopí ještě zoufale debilnějšími krávami než je ona sama, a dělá bordel který nikoho nebaví a nezajímá. Ten film se vlastně dá chápat jako zajímavý komentář ke vztahům, rozchodům a jejich následkům. Obzvlášť když vedle takto proměněné Harley postaví naopak velmi tradiční macho hrdinku Huntress, která nepotřebuje chlapa protože ona povahou "je" chlap, stojí na velmi klasické backstory, je nekonečně sympatičtější, a která jí s klidem celý film ukradne v každé své scéně. Kterých je tedy dost málo, stejně jako scén s božím McGregorovým záporákem, takže filmu jako celku to zas tak moc nepomůže. Hmm, já se fakt nemůžu rozhodnout, jestli je ten film svým sdělením velmi progresivní (a špatný), a nebo se v něm jeho autorkám nechtěně povedlo natočit oslavu konzervatismu (ale pořád špatnou) 4/10 (25.03.2020)