Taková normální láska

Přinejlepším k pousmání... Woody Allen v cizích projektech mi vůbec nevadí, naopak, uměřená volba takových děl většinou přinesla originální zážitek. Konkrétní dobu či styl, v nichž by se excentrik třeba necítil úplně svůj, sedíc na obou židlích, nechal zrežírovat povolanějším; nezastupitelnou figuru však se všemi „dispozicemi“ propůjčil (viz. Na titulní straně). Jenže tento film jednoduše dělá věc přesně opačnou. Připomíná nevydařený klon Allenových osvědčených metod. Komplet, od režie až po užitou hudbu. Třeba jazz plní převážně funkci podkresu (nepočítám početné vystupující a jejich růzorodou muziku v průběhu), jenže není náladotvorný a schází mu větší zdůvodnění pro vybraný záběr. Neúnavný Allen ze sebe tahá často křečovité narážky, jimž chybí větší kousavost (čest výjimkám → ovšem ve filmu, kde se neustále mluví, půl tucet pousmání neuspokojí). O to originálnější je prostředí a situace postav. Otec Allen sdílí lože (doslova) nikoli se zadumanou intelektuálkou, ale seberealizující matrónou (výborně zvolená Bette Midler) a významnou část filmu zachovává jednotu místa a času. Sloganovité větičky o narativní struktuře si nechme od cesty, jen je zajímavé, jak moc postava Allena působí jako ve vlastním převráceném světě. Je to on, jen je všechno jinak. Celý zbytek stále se obměňujíích situací v obchodním domě pak může být pro schopného sociologa hezkým oříškem na sychravý večer. Najde několik trefných narážek a plytký humor mu v rozboru vadit nebude. P.S. - aby bylo jasné, oba herci si výborně rozumí a jsou rovnocenní po všech stránkách, v tom vůbec není potíž... (01.12.2011)

byla jsem trochu v šoku, když jsem zjistila, že to nerežíroval Woody Allen, ale můžu uznat, že je to opravdu skvělý film ve svém nápadu. A abych řekla pravdu, i já jsem si trochu připadala jako Bette Midler. Taky svoje vztahy obvykle řeším na veřejných místech a taky se otočím a odcházím. Ale která žena ne? Právě tímto mi byl film blízký. No jo chvíle smíchu, zábavy, spokojenosti střídaly pocity nudy, ale ne natolik aby to spadlo do kategorie průměrných filmů..... (30.03.2008)

Vidno, že toto nepísal Woody, niektoré veci na neho sedia, ale tým dialógom chýba jeho ľahkosť a vtip. Celý film ako rozhovor manželov o nevere v jednom obchoďáku, to je na film proste málo. Dá sa vydržať prvá polhodina, potom to už ide dole vodou a chcelo to posunúť sa niekam inam (tématicky aj priestorovo). (07.02.2022)

Koukla jsem se na další film, na kterém se nějak podílel Woody Allen, a to opět v rámci filmového klubu na ČT. Bylo každopádně zajímavé sledovat takto netradičně pojatý vztah a řešení vztahové krize. Postava mima film zajímavě doplnila, jakési vtípky se taky objevily. No nebudu si nic nalhávat, skvělé to nebylo, ale zase proč ne. Hezkých šedesát procent. (18.06.2013)

Takový normální Woody, že vám ani nepřijde, že tentokrát nerežíroval. I když kdoví, jestli v tom taky neměl prsty. Souhlasím s Enšpíglem, že i tahle kulometná palba (mimochodem, zažil jsem opravdu poctivé titulky, kromě doslovných přepisů rozhovoru těch dvou jsou tam ještě vypsána slova všech písní, znějících na pozadí) začne být postupně nudná. Bude to znít tentokrát nepatřičně, ale zkracoval bych. Takové počasí bych chtěl na Vánoce začít. Legrační (a zároveň smutné) je, že všechno, co se ve filmu objevuje, už dorazilo i k "nám"- stačí se před Štědrým dnem projet kolem Vaňkovky. A kdo v roce 1994 znal sushi nebo multiplex? (18.05.2014)