Muzikál aneb Cesty ke štěstí

Musím uznat, že to nebylo až tak špatné, jak jsem si myslela. Film jsem si pustila jako oddechovku při žehlení a nebyla to špatná volba. Na české poměry tam bylo překvapivě málo trapnosti, vlastně až na Korna, žádná. Škoda, že to má jen 85 minut, protože mi přišly některé momenty až moc zrychlené nebo mi tam naopak chybělo více scén z tréninků, choreografie... Prostředí léta a tábora byla fajn. Hudba byla skvělá, jen mi v některých chvílích přišlo, a dost vadilo, že se jim u písní nevešel dabing do pusy. Chválím mladé neokoukané herce (i přes protekční jména), Roman s Vicou mi taky nevadili. Docela dlouho jsem přemýšlela o hodnocení, protože tenhle film je přesně na hraně mezi lepší dvojkou a horší trojkou. Ale jo, myslím, že si to tři odřené hvězdy zaslouží. (04.01.2017)

Fajn, takže Muzikál? Hodně se tam o něm mluví a dokonce dojde i na čtyři výstupy (z toho jeden 2x), které jsou vcelku zajímavé. Pardon, ale stejně mi toho přijde nějak málo. A zbytek? Fádní zápletka, kterou normálně vymýšlí scénárista Ulice, ze které se dozvíte třeba to, že Petr Kotvald je otcem Adama Mišíka. Jasně. Čekal jsem pohodový letní příběh a dostal jen nezajímavou lovestory s tanečními vsuvkami, kde naštěstí všichni, co zde účinkují nejsou dřevění a prostředí je pěkné. Ale nedá se to nazvat jinak, než Promarněná šance. 30% (08.06.2016)

Ono se na tuhle šikovnou partu sice hezky dívá, na několik dívčin obzvlášť, ovšem se zbytkem už je to horší. Ano, banda studentů konzervatoře má na soustředění kdesi na venkově nastudovat divadelní představení muzikálu Starci na chmelu. Nejprve nad klasikou ohrnují nos, postupně však propadnou jejímu kouzlu, takže z toho i onoho plynou nejrůznější situace, jinak ale pořádné téma chybí. Nic moc třecích ploch na nás nevyskočí, až tak nějak doputujeme do finále, které vyvrcholí omlouváním se a polepšováním. Všechny zvraty jsou umělé, postavy působí papírově. A tanečně-pěvecké scény jsou překvapivě velmi nezajímavé a bídně nasnímané. Celkově to ale neurazí. Tedy až na zrzavé herecké dřevo Mišíka, který na klavíru hraje úplně jiné tóny. (10.06.2019)

Dana Morávková, ultrasuperman Roman a fujtajblzáporák Polívka. Jo a Mišík, jehož Život je bílý dům je opravdu hodně slabý. A to jsem nezpěvák. Ženy málo přitažlivé (Ivana Pavlová ční vysoko nad všemi), Vica má hrát raději děvečky u splavy, dokud to ještě jde, než učitelnice co pomalu rekapitulují život. Kde tam hrál proboha Kotvald? A proč tam hráli proboha Laufer s Kornem? I když se v polovině filmů zpívá a tančí a Radudanka tak neměla tolik času, zařádila si hodně. Scénář je vyloženě bolestivý, ale proč Mišák chrápe na zemi, když mají na chatce dvě patrový postele a spěj po dvou, to asi nevysvětlí nikdo. (05.06.2016)

Velmi příjemné překvapení, svěží film, tak optimistický, výborný nápad tvůrců ukázat partu studentů herecké konzervatoře připravující se na svoji první divadelní premiéru. Romana Vojtka jsem dosud znal jen z pitomé reklamy na nějakou banku, nevím, zda jsem si dosud všiml někde Kerekesové. Ale především mě zaujali mladí herci, zvláště Vladimír Polívka a Anna Fialová, kdežto Adam Mišík zůstal poněkud za očekáváním. Mezi tou spoustou hloupých filmů o feťácích, velkoměstských paničkách, filmů s povinnou dávkou LGBT či prorežimně upravených biografií či "historiuckých" filmech bylo tohle dílko skutečně apolitické, neuráželo ničí city, naopak bylo jako slenka čistého vína. (20.02.2020)