Dirigentka

Jakýkoliv příběh o silné ženě, která si šla za svým a začala nám ženám vyšlapávat cestu ke splnění svých snů, se mnou vždycky aspoň trochu pohne. Sledovat dobu, kdy bylo pro ženu téměř nemožné postavit se před orchestr ve mně vzbuzuje řadu pocitů. Dnes je sice situace jinde, ale rozhodně se nedá říct, že by si všechny ženy všude na světě mohly určit čím budou. A tam, kde si zvolit můžou, v některých oborech stále platí, že nejsou uznávány tolik, jako muži. A to nejen mužským pohlavím, ale i tím ženským. Sama si pod slovem "dirigent" představím muže. Tak to máme zažitý, tak je nám to předkládáno. Věřím, že teď se moje vnímání téhle profese změní. Moc mě nebavila romantická linka, ta byla celkem jednoduchá. Na druhou stranu byla asi pro dotvoření příběhy nutná, nebo téměř nezbytná. A to, že jsem v určitou chvíli neměla pro hrdinku pochopení je logické. Láska z nás dělá blázny dnes a denně. Váhala jsem, ale feministka ve mně mě nakonec donutila přiklonit se k vyššímu hodnocení. 3,5* (24.04.2020)

Tak už aj Holandani sa vydali na cestu feministických, vyplakávajúcich agitiek. Ale aby som bol objektívny, v dvadsiatych rokoch ( a zjavne nie len vtedy, ako sa dozvieme na konci filmu ) minulého storočia to mali ženy v hudbe ťažké. Ozdaj ako asi vo všetkom. Preto je zaujímavé sledovať, ako si jedna rodená Amsterdamčanka ide za svojím snom vo Veľkom jablku. Docieľuje ho však o 15 minút dlhšie ako by som chcel a hlavne začiatok je veľmi natiahnutý. Tie árie kľudne mohli vystrihať. Pridaná hodnota je teda skutočný príbeh a skvelá práca s postavami, na pozadí výprava herecké výkony, hlavne jej pri dirigovaní. 3 z 5 (15.03.2020)

Životopis Antonie Louisy Bricové je téma chutnající po zákusku. Jenže a bohužel, k tématu patří též jeho zpracování, a toto bylo přinejmenším pitomoučké; ale možná i nejpitomější ze všech možných. Vyrabovat červenou knihovnu (plus přidat dnes již nezbytnou homosexualitu) a pro "diváka", zplácat všechno do jedné kupy a zpřeházet na druhou kupu s povelem: "Diváku tady máš všechno, stačí se dojmout a budeš také dirigovat!" Když se jen podíváte na podobiznu slečny Bricové uznáte, že tato žena se skutešně mohla stát dirigentkou. Když se ale dvě hodiny díváte na Christanne de Bruijn a její způsoby, musíte uznat, že tato žena to může dopracovat pouze na dirigentku domácnosti nebo šéfku nějaké nadnárodní společnosti. Navíc si autoři nedali nejmenší námahu ověřit si základní historická data: např. jen koncert v Town Hallu (konec filmu), na němž se hraje Prokofjevův "Péťa a vlk", se konal rok před primiérou této skladby. - Největší škodou, kterou tento film způsobil je podsunutí příběhu jiné a znemožnění tak skutečného zobrazení osudu první dirigentky na světě, kterému by nyní už nikdo neuvěřil. A já věřím, že by mohl být ještě zajímavější než tato romantická komedie. - Doufám, že mi za tuto recenzi nikdo nepřiskřípne ruku víkem klavíru. (22.02.2021)

Tento snímek se sice určitě zařadí k povinné výbavě feministického znutí, ale to mu neubírá na půvabu. Mohl klidně zapůsobit i v kategorii sportovních filmů, kde by se zařadil po boj všecj těch podceňovaných, kteří neskutečnou vůlí po ví tězství dosáhli kýženého výsledku. Místy se vynoří i ro antická linka, která film vůbec nehyzdí, vše je nesmírně vkusné včetně jedné erotické scény. Krásně natočeno, v hlavních rolích Christanne de Bruijn, které neuvěříte, že se dirigováním neživí, a sofstikovaná hra světel a stínů. Pro milovníky hudby povinnost. (07.08.2020)

Nizozemci jsou s tou svojí kinematografií v rámci Evropy u mě až na těch spodnějších příčkách. Příjemné pro mě tedy bylo překvapení, když jsem na Cinemaxu zhlédl Dirigentku, která nepůsobí jen nizozemsky, ona dokonce působí poměrně světově. Pro hlavní herečku – Christanne de Bruijn – to byl navíc první filmový zářez a hned to na ní celé navalili. A ona se toho chopila se vší vervou. Pěkný příběh, nádherně ztvárněné období, lehce feministické, ale všechno ku prospěchu věci. (10.03.2020)