Dirigentka

Napriek záverečnej štatistike, z ktorej som bol po vzhliadnutí filmu predsa len trocha sklamaný, bol natočený slušný film o živote holandskej dirigentky. Nikdy sa nedostala do "top" svetových dirigentov prvej päťdesiatky, ani jej orchester nuž asi aj preto, že o poradí rozhodovali muži . :). Ale film je pekný, kuknite si to. (19.09.2020)

Nizozemci jsou s tou svojí kinematografií v rámci Evropy u mě až na těch spodnějších příčkách. Příjemné pro mě tedy bylo překvapení, když jsem na Cinemaxu zhlédl Dirigentku, která nepůsobí jen nizozemsky, ona dokonce působí poměrně světově. Pro hlavní herečku – Christanne de Bruijn – to byl navíc první filmový zářez a hned to na ní celé navalili. A ona se toho chopila se vší vervou. Pěkný příběh, nádherně ztvárněné období, lehce feministické, ale všechno ku prospěchu věci. (10.03.2020)

Krásné filmové pohlazení s nádhernou hudbou, herečka v hlavní roli je naprosto okouzlující bytost, které jsem uvěřila beze zbytku úplně vše, nezměrnou lásku k hudbě, komplikovaný vztah k rodičům, přátelské pouto k Robinovi.. A ač se v žádném případě za feministku nepovažuji, v mnohém jsem musela souhlasit, jaksi nechtěně.. (07.08.2020)

Tak už aj Holandani sa vydali na cestu feministických, vyplakávajúcich agitiek. Ale aby som bol objektívny, v dvadsiatych rokoch ( a zjavne nie len vtedy, ako sa dozvieme na konci filmu ) minulého storočia to mali ženy v hudbe ťažké. Ozdaj ako asi vo všetkom. Preto je zaujímavé sledovať, ako si jedna rodená Amsterdamčanka ide za svojím snom vo Veľkom jablku. Docieľuje ho však o 15 minút dlhšie ako by som chcel a hlavne začiatok je veľmi natiahnutý. Tie árie kľudne mohli vystrihať. Pridaná hodnota je teda skutočný príbeh a skvelá práca s postavami, na pozadí výprava herecké výkony, hlavne jej pri dirigovaní. 3 z 5 (15.03.2020)

Životopis Antonie Louisy Bricové je téma chutnající po zákusku. Jenže a bohužel, k tématu patří též jeho zpracování, a toto bylo přinejmenším pitomoučké; ale možná i nejpitomější ze všech možných. Vyrabovat červenou knihovnu (plus přidat dnes již nezbytnou homosexualitu) a pro "diváka", zplácat všechno do jedné kupy a zpřeházet na druhou kupu s povelem: "Diváku tady máš všechno, stačí se dojmout a budeš také dirigovat!" Když se jen podíváte na podobiznu slečny Bricové uznáte, že tato žena se skutešně mohla stát dirigentkou. Když se ale dvě hodiny díváte na Christanne de Bruijn a její způsoby, musíte uznat, že tato žena to může dopracovat pouze na dirigentku domácnosti nebo šéfku nějaké nadnárodní společnosti. Navíc si autoři nedali nejmenší námahu ověřit si základní historická data: např. jen koncert v Town Hallu (konec filmu), na němž se hraje Prokofjevův "Péťa a vlk", se konal rok před primiérou této skladby. - Největší škodou, kterou tento film způsobil je podsunutí příběhu jiné a znemožnění tak skutečného zobrazení osudu první dirigentky na světě, kterému by nyní už nikdo neuvěřil. A já věřím, že by mohl být ještě zajímavější než tato romantická komedie. - Doufám, že mi za tuto recenzi nikdo nepřiskřípne ruku víkem klavíru. (22.02.2021)