Dirigentka

Jakýkoliv příběh o silné ženě, která si šla za svým a začala nám ženám vyšlapávat cestu ke splnění svých snů, se mnou vždycky aspoň trochu pohne. Sledovat dobu, kdy bylo pro ženu téměř nemožné postavit se před orchestr ve mně vzbuzuje řadu pocitů. Dnes je sice situace jinde, ale rozhodně se nedá říct, že by si všechny ženy všude na světě mohly určit čím budou. A tam, kde si zvolit můžou, v některých oborech stále platí, že nejsou uznávány tolik, jako muži. A to nejen mužským pohlavím, ale i tím ženským. Sama si pod slovem "dirigent" představím muže. Tak to máme zažitý, tak je nám to předkládáno. Věřím, že teď se moje vnímání téhle profese změní. Moc mě nebavila romantická linka, ta byla celkem jednoduchá. Na druhou stranu byla asi pro dotvoření příběhy nutná, nebo téměř nezbytná. A to, že jsem v určitou chvíli neměla pro hrdinku pochopení je logické. Láska z nás dělá blázny dnes a denně. Váhala jsem, ale feministka ve mně mě nakonec donutila přiklonit se k vyššímu hodnocení. 3,5* (24.04.2020)

Životopis Antonie Louisy Bricové je téma chutnající po zákusku. Jenže a bohužel, k tématu patří též jeho zpracování, a toto bylo přinejmenším pitomoučké; ale možná i nejpitomější ze všech možných. Vyrabovat červenou knihovnu (plus přidat dnes již nezbytnou homosexualitu) a pro "diváka", zplácat všechno do jedné kupy a zpřeházet na druhou kupu s povelem: "Diváku tady máš všechno, stačí se dojmout a budeš také dirigovat!" Když se jen podíváte na podobiznu slečny Bricové uznáte, že tato žena se skutešně mohla stát dirigentkou. Když se ale dvě hodiny díváte na Christanne de Bruijn a její způsoby, musíte uznat, že tato žena to může dopracovat pouze na dirigentku domácnosti nebo šéfku nějaké nadnárodní společnosti. Navíc si autoři nedali nejmenší námahu ověřit si základní historická data: např. jen koncert v Town Hallu (konec filmu), na němž se hraje Prokofjevův "Péťa a vlk", se konal rok před primiérou této skladby. - Největší škodou, kterou tento film způsobil je podsunutí příběhu jiné a znemožnění tak skutečného zobrazení osudu první dirigentky na světě, kterému by nyní už nikdo neuvěřil. A já věřím, že by mohl být ještě zajímavější než tato romantická komedie. - Doufám, že mi za tuto recenzi nikdo nepřiskřípne ruku víkem klavíru. (22.02.2021)

„Když zavřu oči, neslyším dirigovat ženu….“ Nějak vlastně ani nechápu, proč někomu mohlo někdy přijít, že by dirigování orchestru ženou mohlo jít "proti všem hudebním tradicím". Faktem ale zůstává, že ani dnes, když jinak feminismus jen „kvete“, není tato profese vůči ženám tak otevřená, jak by asi mohla být. Události, které tento velmi zajímavý životopisný snímek se sympatickou hlavní hrdinkou popisuje, se sice odehrály před nějakými 80-90 lety, přesto ono hlavní téma filmu spojené s předsudky společnosti vůči ženám v některých specifických profesích, je (možná až překvapivě) v zásadě stále aktuální. (12.03.2020)

Milé motivačné prekvapenie. Opäť raz jeden príklad toho, že keď si niekto ide za svojim hlava nehlava, tak úspech sa s veľkou pravdepodobnosťou aj dostaví. Nuž, pani dirigentka mala smolu, že sa narodila ako žena. A tá hudba vo filme.... ten, kto má rád klasiku si príde na svoje. Nadpriemer. 75/100 (03.11.2020)

Krásné filmové pohlazení s nádhernou hudbou, herečka v hlavní roli je naprosto okouzlující bytost, které jsem uvěřila beze zbytku úplně vše, nezměrnou lásku k hudbě, komplikovaný vztah k rodičům, přátelské pouto k Robinovi.. A ač se v žádném případě za feministku nepovažuji, v mnohém jsem musela souhlasit, jaksi nechtěně.. (07.08.2020)