Goblin Slayer

Po prvním díle by člověk čekal, že narazil na něco temného a syrového - že bych tu měl nového Berserka? No ani náhodou... Po prvním dílu, který byl zajímavý přišlo vcelku obyčejné vyprávění o hrdinovi, který se rozhodl zasvětit svůj život jen jediné věci - zabíjení goblinů. To je sice hezké a záslužné, ale má to jednu vadu a to minimální variaci nepřátel. Zatímco klasická fantasy RPG hodně často sází právě i na to, že mění protivníky, jejich schopnosti i vlastnosti a tedy se musí hrdina přizpůsobovat a vymýšlet stále nové strategie, tak tady máme jen gobliny v cca 4-5 různých variantách a jediné co se postupně mění jsou ty strategie jak je co nejefektivněji likvidovat. Nejde tu o záchranu světa, nejde tu o nic z čeho by šel divákovi mráz po zádech, prostě jenom zabíjíme gobliny a všichni se nás snaží přesvědčit, jak moc nebezpečné tohle může být. A já jim to i věřím, ale stejně jako by mě začalo po hodině nudit pobíhání po lese třeba ve WoWku a zabíjení prasat za 5 expů, tak tady fakt, že jsou tu "jen" goblini u mě způsobuje lehkou apatii, nebo spíš se nedostavuje to mrazení a nervozita, jako když třeba Rimuru narazí na draka a o pár dílů později se pustí do křížku s džinem a teď třeba zase s přerostlým prasetem. Takže oponenti se mění minimálně, co se ale mění je vyznění seriálu a to z temného fantasy na takové klasické dobrodružné a to je za mě taky škoda. Dobrodružství mám rád, miluji výpravy do dungeonů a i jsem zvykl na klišé jako "cesta hrdiny" a zachraňování dam v nesnázích, ale... U dobrodružného anime tak nějak podvědomě tušíte, že dobro zvítězí, o postavy se moc nebojíte a jste jen zvědavý, jak dobře to všechno do sebe zapadne a jak moc budete hrdinovi fandit. U temného fantasy si občas nejste jistí ničím a i tohle má své kouzlo. No a když ze začátku máte něco co vypadá temně i zajímavě a pak je z toho obyčejný dobrodružný kousek, kde navíc nabýváte dojmu, že tohle zase bude o tom, jak si jeden podivný asociál najde kamarády a s nimi porazí všechny možné gobliny, pak jste (pokud jste někdo jako já - tedy podivný asociál) vlastně i trochu zklamaní. Divné? Pro mě ne! Ale dost s tím, co se mi nezdálo, pojďme si říct o tom, co bylo dobré. Akce je slušná, souboje bývají zajímavé (i když na klasické konfrontace 1v1 tady moc často nepřichází) a i to hledání jak zabít co nejvíc goblinů (nebo jednoho přerostlého parchanta) na 100 způsobů je zatím pořád originální. Stejně tak hlavní postavu a její strohé vyjadřování jsem si docela oblíbil. Takže za mě se jedná o dobrý kousek, ale mohlo to být mnohem lepší a to je to co mě mrzí, protože ve výsledku mě to zase až tak nebralo... 6,3/10 (04.07.2023)

Na pozadí velkých událostí, během cesty mocné hrdinky za poražením temného společenství a pána démonů, jeden mladý muž a jeho parta prostě pořád zabíjejí gobliny. Není to moc, ale je to čestná práce, kterou někdo dělat musí… Legendy praví, že všude kde se Orcbolg objeví, tam jsou i goblini, spousta goblinů – mrtvých goblinů. Říká se o něm, že když ho dívka pozve na rande, tak se jí jen zeptá: „A budou tam goblini?“. Tohle je Goblin Slayer, čekal tu někdo něco jiného? I když za sebe bych místo několika jednotlivých příběhů, které se odvíjí ve stylu „měli jsme trénink pro mladé hrdiny a přišli goblini“, nebo „měli jsem svatbu a přišli goblini“ či dokonce „provázeli jsme kněžku do města a přišli goblini“, měl raději jeden maximálně dva, které by byly víc rozvedené, komplexnější – zkrátka aby mi to nepřipadalo, že je to zabíjení goblinů z rychlíku, kdy se nějaký příběh začne a za chvíli hned skončí a já mám dojem, jak kdyby mi tam místy chyběly nějaké kousky, které střihač ne moc zručně odebral a zbyla jen kostra a trocha důmyslného zabíjení goblinů. Na druhou stranu mám zabíjení goblinů rád, jsou to nesympatická a nebezpečná stvoření a přeci si všichni pamatujeme úplně první díl, čeho jsou tyhle potvory schopné a pokud ne, tak nám, ho (ten první díl) tu několikrát (jakože opravdu často) připomenou. Ale i když mě seriál varoval, abych byl při sledování opatrný, že může obsahovat mnohé znepokojivé scény, tak jsem jich tentokrát vlastně tolik neviděl, půlení goblinů totiž nepovažuji za znepokojivé, ale uspokojivé – asi budu tak trochu sadista – anebo další Goblin Slayer. Zkrátka já si to užil asi i stejně jako první řadu, sice to bylo jak několik útržkovitých příběhů slepených dohromady, ale pořád je tam vidět to velkolepé pozadí, o kterém jsem se rozepsal v první větě a je jen otázkou času, kdy se vše kompletně prolne, přeci jen jsme už byli v poslední části hodně blízko. 6,3/10 (22.12.2023)