U Zlatej rukavičky

(80%) Fíha, tak to byl teda masakr! U ZLATÉ RUKAVICE, to je film, který se jen tak nevidí. Upřímně, ani jsem nevěděl, jak to mám zhodnotit (kolik mám dát hvězd a procent), ale nějak jsem se rozhodl. Za tento odvážný německý počin, bych měl dát 5/5*, ale přeci jen ta brutalita a nechutnost byla tak trochu moc, až se mi trochu zvedal žaludek, ale co. Víc bych filmu nevytýkal, jen některé scény (třeba to dění v hospodě), bylo takové divné, ale co už. Nejvíc můžu vyzdvihnout vizáž a chování hlavního herce Jonase Dasslera, který sehrál roli psychopatického, opilého podivína přímo na výbornou! To jak mluvil, motal se po x panácích – to bylo něco. Samotné násilné scény, na kterých se ten onen psychouš dopouštěl na ženách, byly někdy nechutné. Našlo se tu i dost přisprostlých hlášek, kdy jsem se u některých málem posral smíchy. Závěr filmu byl dokonalý. Opakovaně si to pouštět nebudu, přeci jen by mě nebavilo opakovaně sledovat devastaci starých, ztroskotaných žen. I mě šokovalo jaké detaily nám němci naservírovali. Vidět šílencův penis, prsa 60-70 letých ženských …. No to chtělo fakt kuráž něco takového natočit. Mám nakoukáno dost filmů, takže jsem to po psychické stránce přežil bez úhony, ale i tak je to silné kafe, které ale musím němcům nechat, netradiční a originální počin to je. A ještě prý podle skutečnosti? Uf ….. Rodina Hewitova v Texasu se může jít zahrabat. ;) (06.04.2020)

FIlm, po jehož skončení jsem jen krčil rameny "no a co", ale po té smršti převážně odsuzujících reakcí mám spíš tendenci jej obhajovat. Na rozdíl od tezovitých festivalovek s průhledným statementem je Zlatá rukavice doopravdy provokující dílo, které před vás bez vetších vysvětlivek a návodných ukazatelů staví pečlivě inscenovanou brutální řezničinu, nechutný červivý eklhaft, s nímž se prostě musíte vyrovnat sami. Nepokrytě hororová, výsměšně exploatační stylizace není jen nihilisticky pobuřující, ale dává smysl i coby autorské ztvárnění vraha coby monstra, které v Akinově paměti a fantazii (režisér sám jako dítě bydlel v Hamburku kousek poblíž) odmala setrvává jako odporný děsivý bubák. Recenze filmu z 69. Berlínale: http://cinepur.cz/article.php?article=4561 (16.02.2019)

Jako nenapravitelný romantik mám ty kýčovitě vyvoněné, skvostně vybarvičkované, něžné, citlivé a poetické příběhy z lepší společnosti, v nichž se skvostně snoubí dokonalá estetika se sofistikovanými filosofickými poselstvími, prostě rád, notabene dle skutečných událostí. Tudíž mi nesmírně realisticky podané osudy Bedřicha Hoňky, říšského intelektuála, polyhistora, dobrodruha, filantropa, gurmeta, gurmána, bonviána, nádherného chlapa a milovníka krásných žen jednoznačně učarovaly a naplnily mě až závistí nad tou pestrostí jeho života, tolika možnostmi vychutnávání si jeho krás plnými doušky, hloubkou poznání, dosaženou celoživotním vzděláváním se, a všudypřítomnou čistou a upřímnou láskou, jež jej provázela na každém kroku. A také trochou žárlivostí, samozřejmě, hihi. Ruku na emocemi rozbušené srdíčko, chlapci, vždyť komu z nás se v životě poštěstí milovat tolik oduševnělých, rozkošných, ztepilých mladých a pružných krasavic s oslnivě zářivými úsměvy?! (04.10.2019)

Naprosto stylová žánrovka. Hospoda U Zlaté rukavice mě připoměla dvě dnes už bývalé hospody na Žižkově, tam se taky scházely podobné "silné osobnosti" jako tady u rukavice, tedy i když Honk to težce vygradoval na úplně jiný level. Fatih si neskutečně umí hrát se žánry, když si vemu jeho předloňské Odnikud a tento biják, tak opravdu multižánrovost zvládá na výbornou. Já film pojal jako brutálně černý humor s velkým bonusem nechutností v podobě většiny scény i postav, ale bavilo, bavilo a zase bavilo. Jo a hořčici na ptáka nikdy v životě. Tohle z hlavy jentak nevyndám, opravdu v některých chvílich sem na chování hlavního hrdiny jen nevěřícně zíral, takovej magor tu fakt asi ještě nebyl a jako bonus nám z radia zazpívá Karel Gott. Fascinuje mě i to, jak taková odpornost může vypadat realisticky. (19.06.2019)

Selby? Bukowski? Pelc? Aber nein... Herr Strunk! Tak tomuhle já říkám underground! A s nelibostí a se skřípějícími zuby musím připustit, že ze zhoubného tureckého nádoru v chátrajícím německém těle vymetastázoval minimálně jeden užitečný plod, a tím je Fatih Akin, který Strunkovu předlohu zfilmoval tak geniálně, že mám teď chuť po stu letech zase zajít do knihovny. Ale počítám že až se zítra vzbudím a pojedu s přítelkou na víkendový výlet, rád pustím v lůně podzimní přírody tyhle pekelné výjevy z prostředí hamburské spodiny z hlavy. Každopádně ale extra silný filmový zážitek, okořeněný dokonalou výpravou a dokonalými hereckými i nehereckými typy. P.S.: Děkuju všem bohům, že už nechlastám. (25.10.2019)