Watchmen

Nothing Ever Ends. Začne to jako The Leftovers: Almost Watchmen Like Edition a pozvolna krůček po krůčku se to překlápí do ryzího sequelu původních Moorových Watchmenů. Každopádně nejprve se Lindelofovi daří pilotem odradit diváky, kteří do toho jdou jakožto do Watchmenů. Vrší se jedna podivnost za druhou, je to rozdrobené, nepodává se vstřícná rukaa a nenabízí se byť jediný aspekt, který by divák od Watchmenů oprávněně očekával. Následně se pokusí třetí epizodou zapudit i ty zbylé, jelikož v ní nabízí přesně (ale jakože PŘESNĚ) to, co by se čekalo v té úvodní. A navíc vyžaduje velmi dobrou znalost Moorova díla. Čímž zase naštve ty, které jeho do té doby rozvíjená svébytná "pozůstalostní" vize oproštěná od komiksu zaujala. Jakmile se mu však přeci jen podaří najít společnou cestu pro oba přístupy, tak promile diváků co vydrží, nabídne "dvojku" Watchmenů, která si s Moorovou předlohou v ničem nezadá; od ambivalentní morálky přes angažovanost, Sofiiny volby a sofistikovanost až po komplexnost. Zvládá originál obohacovat (nejen) o nové významy, ale i podvratně měnit od základu jeho vyznění (speciálně "myslánková" a osmá epizoda), aniž by však šel duchem proti materiálu. A přitom je to nadevší pochybnost svojské a nesnažící se emulovat a opakovat originál. Což není jen tak samo sebou. Jakkoli jsem si od Watchmenů, potom co Lindelof převedl v Pozůstalích, sliboval mnohé, tak jsem nebyl připraven na to, že pojede tak moc na vlně právě Pozůstalích. Když má důvěru stanice/producentů, tak se to vyplácí. A to především té hrstce diváků, která s pochopením odhlédne od úvodních pokusů nesportovně faulovat sebe sama. Watchmeni mají zaděláno na kultovní status, protože kdo je dokouká, bude mít tendenci je pro sto a jeden důvod doporučovat horem spodem. Akorát vždy s důraznou poznámkou "vyděržaj pianěr, zbav se veškerých očekávání před/během/po pilotu, zatni zuby v rozháraných na just proti divákům jdoucích prvních epizodách, znovu si přečti komiks (Snyderův film vám v tomto nepomůže) a věnuj pozornost sebemenšímu detailu a za svou trpělivost a přípravu budeš mrtě odměněn". Protože ano, lze to za úvod zatratit, ale zároveň je těžké si to postupem času nepustit k tělu; a vlastně i srdci. (26.09.2020)

Výborná věc, vypilovaná do nejmenšího detailu. Začátek tak trošku navnadí na něco jiného, aby Vás to zhruba v půlce poklepalo po rameni a ukázalo, že jdete trošku jiným směrem. Dokonalé flashbacky to hlavně v závěru všechno fantasticky lepí dohromady a dávají dohromady seriál, který nelze označit jiným slovem, než výtečný. (oblíbené postavy: Angela, Adrian, Cal, Will) (19.12.2019)

Hlavní postava mě mně nevzbudila sympatie za celou dobu. Mohlo to mít místo devíti dílů tak šest. Vizuál Dr. Manhattana stál za hovno. Tolik k mínusům, které znamenají ztrátu necelé hvězdičky. Audiovizuál, herci, !režie a střih! a především konstrukce příběhu - to je špička extraligy, tam už to lépe nejde. Krásně použitý časový paradox, parádní charaktery a nakonec to celé dalo perfektní smysl. Škoda těch záporů. Snyderovi Watchmeni jsou ještě o třídu výš. 90% (17.12.2019)

Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jakým právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně. (19.12.2019)

Přesně proto je Damon Lindelof můj oblíbený tvůrce. V už tak atraktivním alternativním vesmíru, který svou originalitou a neokoukanými nápady hravě strká všechny marvelovky do kapsy, rozjíždí vlastní příběh, který svou výstavbou sice připomíná Lost, ale na daleko menším prostoru, kde má všechno své místo, začátek i konec. Lindelof chytře vodí diváka za nos, sype na něj další záhady, tajemství a pro tento vesmír typické bizarnosti (tady si nelze nevzpomenout na Twin Peaks nebo x-menovský Legion), aby na ně ale v druhé polovině série krásně odpověděl a příběh i k mému překvapení hezky uzavřel. Do toho připočtěme velmi silnou režii, uměleckou práci s kamerou a zábavné pointování jednotlivých dílů, které nefungují jen jako součást celku, ale i jako opravdové orámcované epizody. I přes občasné pomalejší tempo je to přesně ta kvalita filmařiny, kde hltám každý záběr a každou přesně dávkovanou informací, byť je pravda, že jsem se zprvu v postavách (není jich málo) trochu ztrácel a chvíli trvalo, než si to sedlo. A Jean Smart by si zasloužila svůj vlastní spin-off seriál, tak boží v roli agentky Blake byla. (18.09.2022)