Watchmen

No epizody 5. až 8. jsou splněným snem Alana Moorea a všech fanoušků jeho mistrovského díla, kteří se ptali, jak to s tím na sílu zachráněným alternativním světem vlastně dopadlo. Spolu s postavami se ztrácíme ve spleti pamětí a informací, stylů a vyprávěcích vzorců, přičemž je příjemné pod tím vším cítit, že tvůrci mají základní linii seriálu pevně v rukou a přesně vědí, co nám vlastně chtějí odvyprávět. Co trochu chybí? Silnější start, ve kterém by se staří známí s novými klíčovými hráči objevovali na scéně méně mechanicky, ve chvíli, kdy se ještě ve čtvrté epizodě v podstatě pracuje na expozici důležitých postav a informací, tempo trpí. Především však (stále samozřejmě velmi chytře vymyšlené) zápletce s Rorschachovým rasistickým odkazem a boji proti xenofobním tendencím americké společnosti chybí svěží ambivalence původního komiksu i Snyderova filmu. Tam každé správné rozhodnutí bylo vykoupeno morálním dilematem, které ve čtenáři/divákovi uvízlo na dlouhou dobu. Náznaky tu jsou, to né že né. V posledním díle je ale zkrátka všechno na svém místě. Což mě jako milovníka nejednoznačnosti morálního stanoviska původního textu lehce frustrovalo. Lindelof ale odvedl dobrou práci, tak uvidíme, jestli dostane možnost dosáhnout ještě výš ve druhé sérii. 85 % (04.01.2020)

Kdo stráží Strážce? aneb atypická a přesto famózní pocta Watchmenům Alana Moora, z které se vyklubal další Lindelofův scénaristický majstrštyk. Ať už jde o to jak seriál geniálně pracuje s původním komiksovým konceptem, revizionismem alternativní historie, fikčními prvky, komplexností celého příběhu a soundtrackem naprosto překonává všechny myslitelné i nemyslitelné standardy televizní tvorby. Co dodat? I AM THE WALRUS! (16.12.2019)

Jsem nedotčen komiksovou předlohou, dotknul se mně ale film. A to ne v dobrém. U adaptací standardních komiksů (na Watchmen nic nestandardního nevidím), čekám standardní zábavu. Tedy popcorn, kozy, násilí, sem tam žerty. I když jsem měl info, že seriál si v podstatě z Watchmen vzal jen koncept, moc se mi do koukání nechtělo, ovšem to překvápko stálo za to. A teď si musím hlavu posypati popelem a za trest i hovny. Co mě na tom filmu tak děsně otravovalo (jakože přesah do sociálna a filosovična), to jsem v seriálu žral i s navijáky. Čert vem ten antirasism étos, a někdy až moc žvatlání, ale zde odprezentovaná alternativa části dějin, prima casting, napnelismy i manipulaci s divákem-teda dobrý. Za pět hvězd asi ne, ale proč by ne. (07.02.2020)

Nothing Ever Ends. Začne to jako The Leftovers: Almost Watchmen Like Edition a pozvolna krůček po krůčku se to překlápí do ryzího sequelu původních Moorových Watchmenů. Každopádně nejprve se Lindelofovi daří pilotem odradit diváky, kteří do toho jdou jakožto do Watchmenů. Vrší se jedna podivnost za druhou, je to rozdrobené, nepodává se vstřícná rukaa a nenabízí se byť jediný aspekt, který by divák od Watchmenů oprávněně očekával. Následně se pokusí třetí epizodou zapudit i ty zbylé, jelikož v ní nabízí přesně (ale jakože PŘESNĚ) to, co by se čekalo v té úvodní. A navíc vyžaduje velmi dobrou znalost Moorova díla. Čímž zase naštve ty, které jeho do té doby rozvíjená svébytná "pozůstalostní" vize oproštěná od komiksu zaujala. Jakmile se mu však přeci jen podaří najít společnou cestu pro oba přístupy, tak promile diváků co vydrží, nabídne "dvojku" Watchmenů, která si s Moorovou předlohou v ničem nezadá; od ambivalentní morálky přes angažovanost, Sofiiny volby a sofistikovanost až po komplexnost. Zvládá originál obohacovat (nejen) o nové významy, ale i podvratně měnit od základu jeho vyznění (speciálně "myslánková" a osmá epizoda), aniž by však šel duchem proti materiálu. A přitom je to nadevší pochybnost svojské a nesnažící se emulovat a opakovat originál. Což není jen tak samo sebou. Jakkoli jsem si od Watchmenů, potom co Lindelof převedl v Pozůstalích, sliboval mnohé, tak jsem nebyl připraven na to, že pojede tak moc na vlně právě Pozůstalích. Když má důvěru stanice/producentů, tak se to vyplácí. A to především té hrstce diváků, která s pochopením odhlédne od úvodních pokusů nesportovně faulovat sebe sama. Watchmeni mají zaděláno na kultovní status, protože kdo je dokouká, bude mít tendenci je pro sto a jeden důvod doporučovat horem spodem. Akorát vždy s důraznou poznámkou "vyděržaj pianěr, zbav se veškerých očekávání před/během/po pilotu, zatni zuby v rozháraných na just proti divákům jdoucích prvních epizodách, znovu si přečti komiks (Snyderův film vám v tomto nepomůže) a věnuj pozornost sebemenšímu detailu a za svou trpělivost a přípravu budeš mrtě odměněn". Protože ano, lze to za úvod zatratit, ale zároveň je těžké si to postupem času nepustit k tělu; a vlastně i srdci. (26.09.2020)

Navázání na původní Watchmen univerzum sociálně kritickou blaxplotací nemusel být tak špatný nápad, pokud by se dalo uvěřit, že se jedná o autorský záměr a ne jenom vypočítavý business plán Warnerů v čele s markeťákem Lindelofem, který se nikdy rasové problematice nevěnoval a já tak nemám důvod si myslet, že to není jen další bohatý bílý korporát, který se snaží přiživit na současném společenském pnutí v USA, které je mu jinak samosebou na salámu. Ve Watchmen se tento připosraný přístup "chceme být strašně jedovatí a radikální, ale nemáme na to odvahu ani kapacity" objeví pak skoro ve všech dílčích tématech. Vedle té bandy uvzdychaných amatérů v rolích kladných protagonistů pak nechtěně vypadá post-KKK komunita Rorschachů se svojí chladnokrevností, disciplinovaností a trpělivostí jako nejatraktivnější pilíř celého univerza, což asi původně nikdo moc nechtěl. Největší problém je ale v tom, že jakkoli se série zaštiťuje původním dílem Alana Moora, tak není schopné udržet jeho nejsilnější devizu a to onu bolestivou morální ambivalenci. Zatímco hořkou pravdou původních Watchmen bylo, že existenci lidstva je schopno zachovat pouze skrze správně načasovanou genocidu a jediní strážci tohoto tajemství byli samozvaní hrdinové, kteří se se zapřisáhli boji proti zločinu, seriál není schopný s touto hořkou pravdou pracovat a trvá na své infantilní tezi, že zločin musí být potrestán, nehledě na důsledky a ideálně s rádobyvtipnou hláškou k tomu. S Moorem tohle pak nemá prakticky nic společného. Je to jen další infantilní projekt, kde se všichni mračí, mluví sprostě (hoodně na sílu mimochodem) a odehrává se to v noci, aby měl člověk pocit, že se dívá na seriál pro dospělý. Nepopírám každopádně, že to není občas zábava. (17.02.2020)