Černé roucho

Tývole to byla sračka.. Jedna stár za krásnou přírodu a druhá za příběh který se rámcově asi stát mohl.. Jinak je to ale pathetická šuldovina, která se sice snaží nabízet jakýsi nezromantizovaný a naturalistický pohled, ale ve své křečovité snaze je naivnější a plytčejší než všichni tančící vlci světa. Dementní casting je už prvotní chyba, kdy jsou charaktery obsazeny tak zcestně a klišoidně, že to snad ani blběji nešlo. Titulní black robe vypadá jak M.Palin (a já každou chvilku očekával nějáké úchylné muzikálové číslo). Dobrý indián musí vypadat jako taková ta čistá, dobrácká, trochu hnutá verze Bena Kingsleyho. Zlej indián musí vypadat jako prznič nemluvňat. Zamilovanej smíšenej pár musí být jako z obrázku(hezounek a pocahontas). No prostě už takhle blbě rozdané karty hlásí, že je něco v nepořádku. Klišé, šablona, pathos, naprosto nefunkční akce, mimoidní dialogy..... Chápu o čem to mělo být a jaký byl asi záměr, ale nepovedlo se. (10.12.2014)

Francouzský jezuita (Lothaire Bluteau) se v 17. století vydává do neprobádaných území, aby tu šířil mezi indiány světlo víry. Jeho mise ztroskotá, ale vzájemné setkání bylo však pro obě kultury velmi poučné. Krásný ,,misionářský film" Bruce Beresforda se snaží konfrontovat a přiblížit nám tak dva úplně rozdílné pohledy na svět, přičemž z tohoto srovnání vychází mnohdy vítězně právě ten nadhled indiánů, jejichž filozofie získala v 80. a 90. letech minulého století a to sice v západních průmyslových zemích mnoho svých stoupenců. (26.11.2006)

V našich končinách prakticky zapomenutý snímek, který vypráví o misionářské cestě francouzského jezuity do neprobádaných končin. Ten by rád převrátil původní indiánské obyvatele na křesťanskou víru. Pomalu plynoucí snímek Bruce Beresforda konfrontuje dva rozdílné pohledy na lidskou existenci, vnímá jinou mentalitu i vnímání života kolem sebe. Bohužel panenská příroda byla tím zásadním, co mi utkvělo v paměti.. a to asi pro tvůrce nebude ta nejlepší vizitka. (10.01.2010)

Já tyhle pánbíčkáře nikdy v životě nepochopím. Ty jo, proč se uplně zbytečně cpali do hlav indiánů, kteří si do tý doby v klidu žili svoje spokojený a bohem nerušený životy. Měli toho svýho Manitů a žádnej frajírek v černým rouše jim necpal do hlavy "špiritus sankti", brr. Na film sem narazil z "tagu" lodě, takže sem neměl jediný tušení, že to nebude až tak uplně vodáckej film, nýbrž misionářskej :o). Při všem, co vypustil hlavní hrdina z úst, se mi otvírala kudla v kapse, nic příjemnýho. Poprvé sem viděl ve filmu indiány, který měli místo obyčejných vigvamů opevnění. Netuším, jestli to bylo ve skutečnosti takle, ale něco mi říká, že si to někdo vymyslel, aby to ve filmu líp vypadalo. Po filmu REVENANT už mi nikdy podobný béčka nebudou uplně sedět a budu to vždycky srovnávat :o). Tohle byl slabší průměr. (03.02.2016)

Od mala mám ráda indiány. Zde jsou nahlíženi skrze perspektivu misionáře. Kamera krouží, chvíli se dívame na kněze, chvíli na indiány, někdy takřka nevidíme přes sněhové vločky, atmosféra je velmi hutná. Misionář ve mě vyvolával silný soucit. Hledět na svět jeho očima pro mě znamenalo vzdát se romantizujících představ a pohlížet na původní obyvatele Severní Ameriky jako na necivilizované a animální, s krásnými zvyky sdílení a přirozeností žít v přítomném okamžiku. Snad nespravedlivě hroziví jsou Irokézové. U ostatních kmenů (Huroni, Algonquini) barevné líčení, náhrdelníky a ozdoby ve vlasech dodávají jejich příslušníkům na vznešenosti, Irokézové jsou zpodobněni bez osobnosti, posedlí krvelačností. Není spravedlivé vynášet do nebes indiány a zatracovat všechny bělochy, kterým kdy čelili, a je tak škoda, že filmaři nepřekročili rámec nespravedlivě se opakujících klišé beze zbytku a nevěnovali více prostoru též lidské stránce Irokézů. A poznámka na závěr: ve spojitosti s indiány miluji snad nejvíce a sama sebe si tak též představuji, kterak na koni s větrem ve vlasech uháním po nekonečných prériích. Indiáni, symbol svobody. Teprve před pár lety jsem zjistila, že původní obyvatelé Ameriky do příchodu bílých tváří koně vůbec neznali… (24.06.2017)