25 km/h

Zatímco současné francouzské komedie pracují se zápletkami o tom, jak nelehko se staří Francouzi asimilují do současné podoby společnosti a v Česku se točí o problémech uvíznutí ve vztazích, v Německu se dle komedií poslední doby zdá, že v největším bahně tam dlí zajištěný čtyřicátník, který kvůli neustálé práci zapomíná na život. Zatímco ale komedie profesionálů přepracovanosti, tedy Japonců, obvykle zahrnují alespoň jedno zábavné znásilnění, mušle místo bradavek a galon krve na chobotnici, v Germánii se s kanbanem vyrovnávají tím, že se v létě projedou na motorkách a je to. 25 km/h ani neusiluje o to vytvořit vtip, je to jenom kolekce hřejivých situací, které díky podkresové hudbě vždy bezpečně poznáme tím jak připomínají reklamy na letní pivo s ovocnou příchutí. Jako zábavu si alespoň v průběhu filmu můžete vypočítávat camea herců jako Alexandra Maria Lara, Sandra Hüller, Jella Haase, Mateusz Kosciukiewicz či Franka Milfente, nicméně mě asi nejvíc zaujalo nezáměrné vykreslení německého venkova jako jakési rozjařené postapokalyptické krajiny, kde na silnicích téměř nikoho nepotkáte a po maloměstech tu zůstávají zanechané ženy a příbuzní těch, kteří kdesi daleko v Asii vydělávají v nadnárodních korporacích obří prachy. Celkové vyznění snímku "zkusit všechno a nadále nebýt ničím" je mi ale veskrze odporné. (08.04.2020)

Taky jsem měl chvíli tu krizi středního věku. Krvácely mi hemoroidy, svinsky se mi začala zvětšovat tonzura, měl jsem nutkavou potřebu začít víc honit, abych ještě dohonil vše, co jsem dosud nestihl ještě před tím, než ztratím ten tvrdý pohled lovce škeblí a skončím na bingu ve starobinci, no a zmítala mnou neodolatelná touha na všechno se vysrat a skáknout si na fichtlu do Warnemünde. Paxem si ale uvědomil, že sedět dvanáct hodin na mučivě ztvrdlém koženém kvádru, krutě se zarývajícím do prdele na každém výmolu, nebude pro ty hemoroidy zrovna dokonalá terapie, zapařená helma by mi akorát tak ještě zvětšila tu temenní pleš, a že se mi vlastně v podstatě vůbec nechce hrkat se někde severem NDR a moknout jak čurák. Navíc s bráchou vycházím skvěle. A tak jsem si jen zajel autem na Fifejdy do lékárny, napajcoval se viagrou, vrazil nitrák pod jazyk a celé to divné období v pohodě překonal pícháním čerstvých, flexibilních a roztomilých dvacítek. To tuhle mantáčtí bratři Jürgen s Wilhelmem unáhleně a návalově zvolili variantu A), vrátili se mokří, špinaví, smradlaví, s rozšmelcovanýma prdelema a plni traumatů ze zatuchlých, vytahaných a škaredých německých čtyřicítek, což po závěrečných titulcích patrně vedlo k prohloubení krize a dvěma sebevraždám. Ale zase ty Babety zjevně sbližují, a tak si to kluci aspoň hodili plni bratrské lásky. Je z toho veskrze příjemný oddechový film Dva kokoti tankují mix, sice tak nějak o ničem, pokud vám netáhne na pade a nepromrdali jste život staromládeneckým sezením s lahváčema v nějaké barabizně na zaprděné vesnici u Lipska nebo jako 24/7 permanentně zařezávající vrcholový nenažer hedžových fondů, nicméně film mile natočený, nenásilný, příjemně plynoucí a místy i vtipný. (21.08.2019)

Velmi příjemné pohodové road movie. Moc jsem od tohoto německého filmu neočekával a ani začátek mě zase tak úplně nenadchnul, ale po čase se to začalo měnit v něco silně člověčenského. A už jsem byl chycen a vezl se s těmi dvěma parťáky přes celé Německo vyčůrat se do moře. Vydařená komedie s hlubším podtextem. (23.05.2019)

Německý humor je pověstný svojí nehumorností a tak jsem spíše než dobrou zábavu u tohoto filmu hledal tu road movie. Ty já rád. Jak zpívá Mňága tak dobře víme, že i cesta někdy může být cíl a o tom je vlastně tento film celý. Dva bratři, jeden udržující rodinné sídlo doma ve Schwarzwaldu i s umírajícím otcem a vším co s tím souvisí a druhý weltman. Rozlítaný po celé zeměkouli toho času zrovna v Singapuru. Smrt otce a rodinný pohřeb opět bratry svede dohromady. A zatímco jeden se cítí zneužitý a irituje jej volnost toho druhého, druhý tak trochu chápe, že nebyl vždy po ruce když bylo třeba. Po ostré výměně názorů si bratři vzpomenou na dávný sen co měli v patnácti. Na svých mopedech dojet až k Baltu a tam se z mola na počest dokončené akce vyčůrat z mola. A aby cesta nebyla jednotvárná, vymysleli si tehdy množství úkolů od povalení stojící krávy na bok po sex s dívkami co cestou potkají, ochutnání drog atd... Chvilku se hecují a pak, jen tak jak jsou ve smutečních šatech, vytáhnou z garáže chrchlající zaprášené dvoutakty a s modrou dýmovou clounou za zády se rozhodnou splnit si ten dávný slib. Cestou potkávají mnohé lidi a zažívají různá dobrodružství. Jak říkám, humor slabší byť ten sprintující magor s lukem byl výbornej :-). I ten step či bitka v pinčesu. U mně ale více fungovala ta vážnější, příjemně laskavá nota a navíc mi byli oba chlapíci velmi sympatičtí. V souhrnu tak divák dostane přesně vyváženou dávku emocí v celkem reálném příběhu na který se dobře kouká nejen kvůli ubíhajícím bílým čarám na silnicích Německa, ale i díky supr soundtracku. ten namíchal někdo kdo věděl a hned u první písničky od The Cure na mne taky dýchla ta doba devadesátek... Takže dávám za 3 smeče. Příjemný standard řekl bych. * * * (12.12.2022)

Celkom vtipné, hlavne na začiatku sa to celkom dobre rozbehne. Super scéna s policajtmi, no tých dobrých scéniek tam bolo viac. Ale tie Nemky. Ja už fakt neviem, ale to je hrozné, že len pár kilometrov od nás Slovanov majú také hnusné ženy. Radím všetkým Nemcom napriek Führerovej teórii urýchlene sa spáriť s Poľkami. (25.05.2019)