Psi nenosia nohavice

Psi nenosí kalhoty, nestojí na dvou nohách a pokud vím tak si většina z nich ani neužívá škrcení jakožto prostředek pro spojení se svou mrtvou ženou, ale nehodlám ze sebe dělat odborníka, my měli doma vždycky hlavně kočky. Netradiční finská romantika vyprávěna především vizuálně (a ta vizuální stránka je vskutku lahodná), kterou si asi nebudu nutně chtít v blízké době zopakovat, ale jako intenzivní jednorázová záležitost fungovala skvěle. A Mádlova ségra ze Snowboarďáků (tak ji mám prostě zafixovanou) zpívající Vyletěla Holubička samozřejmě nesmí chybět. 8/10 (09.12.2020)

Mně to jako komedie rozhodně nepřišlo a na romantický (nikoliv sentimentální) žánr to zas mělo až příliš šťastný konec. Zkrátka takové společenské drama o hledání, setkávání, překážkách a postupném nalézání. Výborná kamera, skvělá hudba a několik magických scén, mezi nimiž vede ta podvodní následovaná výjevy z mučírny, především hořící záda. Dle ohlasů jsem čekal větší maso - gore umírněné, především trhání zubu už předvedla řada filmů věrohodněji a naplno. Přesto dám čtyři hvězdy, jelikož celková atmosféra snímku se mi líbila. A kdyby film sklouzl více k dekadenci a temnotě, dal bych i pátou. p.s. kde některé ty držky vyhrabali? Snad v Laponsku.... (20.05.2020)

Hodně odvážný kousek, který tady na plátně ještě nebyl. Netradiční romantická love story převlečená do sadomaso oblečku, který na první pohled působí jako bezduchá, přímočará a nudná fetiš story, ale v hloubce se schovává psychická hra dvou osamělých, zlomených lidí. Má to pomálé tempo, temný špinavý filtr kamery a určitě se film nezavděčí každému, ale když divák přistoupí na určitá pravidla a vžije se do hlavní postavy, dostane zvláštní zážitek, o kterém bude přinejlepším přemýšlet pár dnů po zhlédnutí. Dojde dokonce i na nečekaně přiostřené scény (trhání zubů) a všemožné dušení a podobné zvrhlosti, takže já jsem spokojen. (05.05.2020)

Někdo má za romantiku Casablancu nebo Pretty Woman, někdo bude mít tohle. Na první pohled nesourodá dvojice si k sobě vytvoří pouto skrze S/M. Pojmuto otevřeně bez servítků ale slušně, civilně, s vážností i humorem, a hlavně uvěřitelně, s funkčním psychologickým pozadím. Což se u těchto filmů, kterých je už tak málo, takřka nevidí. Režisér totiž nechtěl natočit kontroverzní film o S/M, ale úsměvné lidské drama o zblížení dvou outsiderů v prostředí, které je pro většinu diváků neznámé nebo nepochopitelné. [Cannes] (24.05.2019)

Film který i přes poměrně explicitní sado maso hrátky dokáže nebýt prvoplánově vulgární a mít srdíčko. Podle názvu jem čekal spíš odlehčenější perverzní blbůstku, ale on je to, světe div se, dost seriózní film. Smát se sice budete, ale kdyžs i pak uvědomíte, jak moc jsou vlastně postavy v hajzlu, tak vás i zamrazí. V žádném jiném letošním festivalovém filmu ve Varech jsem asi hrdinům nakonec tolik nefandil. Což je vcelku zajímavé - vzhledem k tomu, jaké jsou to trosky. Finové se toho nebojí, díky jim. #KVIFF2019 (02.07.2019)