Yesterday

„Skvělá kytara vyžaduje skvělou píseň.“ Co dokážou udělat jeden takový výpadek a srážka…Původně jsem se chtěl podívat hlavně proto, že k tomu Richard Curtis napsal svůj nový scénář. Čekal jsem možná něco víc komediálního, přesto jsem se bavil. Yesterday je romantická pohodovka se sem tam nějakým podařeným drobným vtípkem, narážkou, pomrkáváním po divákovi, a hlavně moc příjemnou atmosférou. A samozřejmě chytlavou hudbou. A přestože nejsem fanouškem „bloody“ Sheerana, dokázal se tu docela vtipně shodit. Zápletka je možná až primitivně jednoduchá, ale…vlastně proč ne, když tak dobře funguje? Pravda, nad zákonitostmi světa „po“ člověk nesmí moc přemýšlet, protože by narazil na celou řadu trhlin a otazníků (nemluvě o následcích „proslovu“ atd.). Ale když se nad tím dokážete povznést, můžete si tuhle milou jednohubku v klidu užít. Za mě slabší 4*. „Deset let jste byl naprosto neúspěšný.“ - „Jo.“ - „A asi před měsícem bychom vás nazvali totálním selháním.“ - „No, tak bych to úplně neřekl, ale...“ - „Řekli bychom to.“ (17.05.2020)

Curtise zbožňuji a Boylea hodně uznávám, ale tady to vypadalo, jako kdyby si jen povinně vydělávali na důchod. Film bez jiskry, bez tahu na bránu a bez zápletek, které by titulní jednoduché a průhledné schéma nějak ozvláštnily a emocionálně zvýraznily. Hlavní hrdina je úplně bez charakteru a nestojí v průběhu před žádnou fatální překážkou, nemusí se vzpírat osudu ani blízkým, prostě jen navzdory morálním pochybnostem krade cizí díla a nakonec si to rozmyslí a vše je ok. Lásky čas měl možná podobně volně uspořádáný hodnotový svět, ale diváka úplně vtáhl, emocionálně několikrát sežvýkal a své myšlenky deklamoval vkusně a originálně, tady jde o sentimentální klišé, které podává neuvěřitelnou romanci a hudbu Beatles bere jako záminku, jak na ní ploché myšlenky navěsit. Nejvtipnější je scéna prvního předvedení Let It Be před rodinou a nejkrásnější ta o setkání s Johnem Lennonem, v níž jsem Curtise poznával a zahřálo mě u srdce. Zbytek je ohromné hořké zklamání. (17.10.2019)

Vyhodit romantiku na konci tzn. odhollywoodnit to, a byl jsem spokojenej dost. Jestli to zpívá sám Patel, tak dobrý, větší camea Eda Sheerena pobaví (mini vtípky v podobě vyzvánění v telefonu jsou divácky vděčné), Hey dude taky. Trailer kdysi na jaře nalákal, a tak jsme ani nečekali až se objeví onlajn. (21.07.2019)

// Písničkovej potenciál nevyužitej, scénář recykluje jedno klišé za druhým a hlavní postava je navíc docela nesympatickej idiot, kdo by sakra odmítal Lily James? Největším zklamáním je ale pro mě Danny Boyle. Nemám nic proti tomu, když svůj rukopis upozadí ve jménu fantastických herců a scénáře jako ve Stevu Jobsovi, ale tady nebylo nic, a Boyle přesto zůstal totálně nevýraznej. Kdyby to točil nějakej no-name režisér, vlastně bych nepoznal rozdíl. A to je aspoň za mě teda velký zklamání. Komediální průměr jsem od takových tvůrců jednoduše nečekal. Ed byl ale cool, Kate McKinnon si to taky vychutnala a na konci se to aspoň chytí těch správných hodnot a hned je líp. Ještě kdyby nevystřihli Anu de Armas a zvážil bych tu sedmičku, takhle pouze za 6/10. (26.06.2019)

Režisér Danny Boyle se vydal napospas kýčovitým vlnám romance, kde divačky z ústředního čmouda nezvlhnou, ovšem vor s unplugged úryvky písní Beatles překonává i hrůzostrašné scenáristické vlnobití. Boyle se rozhodl, že přičichne k hudebním filmům, ovšem nepustí se do životopisného křížku s žijícími členy legendární skupiny, nýbrž si jen decentně vypůjčí a nechá zavzpomínat na jejich nejznámější hity a nenechá zemřít Johna Lennona (však uvidíte). Titulní role není opravdu obsazena výsostně. Jakýsi málo sympatický Himesch Patel (už to jméno hovoří za vše) dělá vše pro to, aby si nezískal žádného diváka, takže jsme svědky situace, kdy má divák jen pro sebe Lily James, která z daného ústředního páru drží pánskou pochodeň. Nechci psát, že by film byl bez její účasti ztracen, ale na koho jiného se upnout, když hlavní hrdina má odpuzující fluidum. Dost už o něm a zkusme najít na filmu režijní pozitiva, kterých není málo, a občas i scénář překvapí originalitou a nápadem. Richard Curtis nepředvedl svůj scenáristický vrchol, naivita i logická nepropracovanost jeho spisků je skutečně mnohdy až přebujelá, ovšem popírání existence Beatles, kolového nápoje, cigaret i Harryho Pottera působí svěže a vtipně. Boyle se zklidnil a romantiku při poslechu starých desek přenesl do svého filmu. Mohl ještě klidně popřít i existenci Eda Sheerana (hrál sám sebe) a Kate McKinnnon (manažerka v L.A.). Ovšem je pěkné, že angličané pamatují na své hudební legendy, kterým vracejí lesk a zašlou slávu prostřednictvím bizarně působícího filmu. 7/10 (10.12.2019)