Spravodlivosť pre moju dcéru

Život do kinematografie přináší nudné životopisy, ale i neuvěřitelné příběhy, které by z per scenáristů působily jako absurdní troufalosti. Nějak tak může vyznívat příběh, který Spravedlnost pro mou dceru popisuje. Souhlasím, že tvůrci měli v rukách natolik silné karty, že si dovedu představit ještě o něco lepší výsledek, nicméně i současná podoba filmu je nadmíru působivá. Technicky je film vhodně nenápadný (zároveň ale zdařilý) a nechává tak v popředí prostor pro hlavní postavu a její absurdní snažení. A předpokládám, že pro někoho, kdo je rodičem, bude zážitek z filmu ještě diametrálně odlišný. 7/10 (02.11.2017)

André Bamberski je můj nový hrdina ... chlap, který obětoval celou polovinu života, aby dostál spravedlnosti pro svou dceru, která byla znásilněna a zabita doktorem Krombachem ... milencem Bamberskiho ženy. Jinými slovy, nic z toho by se nestalo, kdyby někdo neměl potřebu roztáhnout nohy cizímu chlapovi ... o to odpornější na celé situaci bylo to, že matka Kalinky Krombacha po celou dobu bránila, i přesto, že byl Krombach několikrát odsouzen za znásilnění svých nezletilých pacientek. Realita je občas velmi smutná. (16.11.2019)

Áno, toto je typ filmov, aké sa musia neustále nakrúcať a pre ktoré bol vlastne celuloid vyrobený. To bez ohľadu na ich objektívnu kvalitu, pretože obsah tu zohráva rozhodujúcu úlohu. Je potom škoda, že ak nejaký scenárista vyhrabe podobný prípad z nejakého archívu, tak nevznikne aj skutočne dokonalý film. Spravodlivosť má sotva hodinu a pol a dovolím si povedať, že pri takýchto obrovských časových skokoch je to dosť málo a kľudne by som zvládol aj ďalšiu hodinu, ktorá by viacero vecí viac objasnila, pretože film je veľmi skratkovitý a mohol o európskej byrokracii toho povedať ešte viac. Takto kriticky sme nemali nemecké, a ďalej francúzske a aj rakúske, orgány vykreslené snáď nikde okrem diel z DSV, ale tak hodili francúzskym filmárom rukavicu. Holt sme si rovní a rovnejší a na tom sa bohužiaľ asi nikdy nič nezmení. Ale ani na tom, že najväčšou zbraňou pravdy je čas. (18.05.2018)

Au nom de ma fille má silné příběhové podhoubí, který je brilantně rozvedeno do několika časových mezidobí, v nichž sledujeme zoufalý boj otce proti justičnímu systému. Po celou stopáž filmu se frustrace postavy s mimikrami výborného Daniela Auteuilho "vypalují" skrze obraz přímo do Vás, což má za následek téměř perfektní ponoření do tohoto depresivního děje. Jedinými atributy, které tedy mohu snímku Au nom de ma fille vytknout, obsahují pár hluchých míst a fakt, že z tohoto příběhu by se dalo vykřesat ještě o kousek více dramatických linií, což by klidně mohlo být i na delší stopáži. Až na tyto drobné detaily jsem navýsost spokojen. Skvělá práce! (23.06.2017)

Rozhněvaný muž třicet stárne během boje za spravedlnost pro svoji dceru. Dan Auteuil opět kouzlí a divák je rozhněván spolu s jeho Bamberskim. Pro českého diváka bude potěšitelným fakt, že neskutečný nepořáďek a korupce ovladájí nejen naši justici (slovo spravedlnost se mi jaksi nedaří v tomto případě použít). (02.08.2019)