Amnestie

Karásek (Jonáš, ne Bohdan) se od svého debutu rozhodně zlepšil a některé části v sobě jistou atmosféru mají, celkově to ale po filmařské stránce je zase takové, no... hodí se mi k tomu hlavně slovíčko "meh", to to vystihuje úplně přesně. A ty rádobyakční scény se mi tam vůbec nehodily, hlavně všechna ta zpomalování. Nebo při té vzpouře jsem z pár záběrů měl pocit, že koukám na nějaké nízkorozpočtové Transformers... Pak taky nechápu, proč to má 130 minut a ne míň, ale jinak se - na české a slovenské poměry - jedná o mírně nadprůměrnou věc. Žádný zázrak, v porovnání s mnoha jinými filmy nijak významný zážitek, ale ve srovnání s takovými hrůzami, jako třeba Cena za štěstí, LOVEní, Pražské orgie nebo Narušitel to ještě ujde, o něčem to je (což je v české kinematografii zázrak) a není to úplně blbé. Dokonce si to i dovolilo rýpnout do Havla, což mě docela překvapilo (nebudu psát, jestli mile nebo nemile, ať se na mě určitá strana lidí nevrhne). Znova bych se na Amnestii ale už nepodíval, jedno zhlédnutí mi stačilo. 3* (26.06.2020)

Film mě příjemně překvapil, i když zpočátku to bylo poněkud nezáživné. Docela se divím tvůrcům, že se nebáli ukázat špínu našeho slavného převratu, respektive toho co následovalo. To co udělali komunisté v roce 1948, že rozdělovali důležité funkce ne podle znalostí a odborností, ale podle toho kdo byl dobrý straník, tak v roce 89 to bylo úplně to samý, jen člověk musel být disident. Jsme národ pokrytců, co si budeme nalhávat. Ale zpět k filmu, tomu samozřejmě vévodí vězeňské prostředí a finální potlačení vzpoury vězňů, které mě svým ztvárněním velice příjemně překvapilo, hlavně asi díky kameře. (08.10.2020)

JitkaCardová píše ve své recenzi: Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Přesto, že já jsem takové pociy neměl, musím film považovat za dobrý, protože právě to je smyslem filmu jako takového - a zřejmě není jedniná, v které tuto odezvu vyvolal. Já to bohužel vidím mnohem střizlivěji. Na dějinném pozadí (mezi dvěma autentickými projevy Václava Havla) se odehrává soukromý příběh propojený s ději (otázkou je, zda i tento děj jsou dějiny) v Leopoldovském kriminálu. Takový typ filmů je v současné době oblíbený a proto se také převážně točí. Přitom se nemohu zbavit dojmu, že chtějí znamenat "dějinnou tečku": Takhle to bylo a basta! (20.06.2022)

Postavy filmu jsou zdravě nejednoznačné. Tím jsem nemohl nikomu držet palce. Občas účelová provokace a laciné šablony postav a událostí. Trestanecký típků je tedy pěkná přehlídka. Sice občas banální pletky, ale občas humor a film má stále vzrůstající tendenci. Havlova amnestie byla ještě filosoficky vysvětlitelná dát kriminálníkům novou startovní příležitost v nově budované společnosti. Ale Klausova byla nepochopitelné a také se většina kriminálníků brzo do vězení vrátila zpět. Vyšetřovatelé měli po měsících práce už skoro hotový případ a najednou byl pachatel omilostněn. Pocity obětí musely být hrozné. (18.06.2020)

Sice fiktivní postavy (občas s jemnou podobností se skutečnými) i fiktivní příběh (na pozadí skutečných událostí), ale dobová realita se slovenským tvůrcům povedla zachytit skvěle. A hlavně se nebáli podívat se bez růžových brýlí do zákulisí onoho sametového listopadového pseudorevolučního divadýlka, což by u nás v Česku mohlo leckomu zavánět téměř svatokrádeží. Až na jánošíkovsko-mirkodušínovského mukla-karatistu mě bavily všechny hlavní postavy, které byly mnohdy i nadprůměrně dobře zahrané (třeba vulgární kurvoidní maskérka, vskutku impozantní svině). A mimochodem když jsem ke konci slyšel několik desítek nekonečných vteřin blekotat jistého od reality odtrženého slavného pozérského "humanistu", naplival bych si nejradši do xichtu za to, že jsem toho šaška tenkrát v blbých nácti nosil na placce. (18.01.2023)