Geniálna priateľka - Série 1

Je zapotřebí přijmout, že namísto epický rodinný ságy je Přítelkyně lyrika o dospívání. A já se v její atmosféře topil jako neplavec, zvlášť tehdy, když Gaia Girace hraje očima nebo když Max Richter hrábne do pián. Absence kompaktnějšího závěru zamrzí. Pár epizod, především léto na Ischii, je ale čistá užívací pětka. A dobrej nášup pro všechny, kdo se stejně jako já zakoukal do Dej mi své jméno. (05.04.2021)

Knižní předlohu jsem nečetla, takže nemohu porovnávat. Po zhlédnutí první řady seriálu každopádně popravdě moc nerozumím tomu všeobecnému nadšení, které dílo vzbudilo. Ano, herecké výkony (představitelek malých i velkých Lenu a Lily i představitelů dalších lidí z jejich okolí) byly jistě mimořádné, seriál dokáže navodit dobovou atmosféru a diváka přenést do prostředí sociálně slabých vrstev tehdejší Itálie. Ale tím bych asi tak nějak skončila. Když si to zrekapituluji, tak mi při sledování série často (zejména tedy ze začátku, pak jsem si asi přece jen trochu zvykla) bylo dost nepříjemně z toho, jak hnusně se tam k sobě lidi chovali, jak byli "uřvaní" (ano, chápu, že Italové jsou trochu horkokrevnější, ale i tak...), hrubí. A to ne zrovna hezké chování platilo bohužel i o dvou hlavních hrdinkách, které bych jen stěží označila za přítelkyně. Jejich myšlenkové pochody a chování zejména k sobě navzájem pro mě bylo někdy opravdu obtížné správně číst, předvídat (pokud v něm vůbec nějaký smysl, logika byly), vůbec se mi nedařilo s nimi sympatizovat, naopak mi někdy byly (obě zaráz nebo na střídačku) dost protivné a asi právě kvůli tomu mi vlastně až tak nezáleželo na tom, co se s nimi v průběhu příběhu bude dít. Asi si prostě příběh o ryzím přátelství (který jsem od tohoto počinu čekala tak nějak nejvíce) představuji jinak... Na to, že řada má pár dílů, mi mnohdy vyprávění připadalo zbytečně zdlouhavé, až tolik se toho v jednotlivých částech kolikrát vlastně nedělo, chvílemi jsem se u toho začínala nudit... Abych jen nehaněla, tak díky skvělým hereckým výkonům dokázal seriál na vícero místech vzbudit emoce, způsobit vedle těch v tomto směru pro mě hlušších míst vlastně až nevídané vcítění se do té které postavy. Asi nejvýraznější ukázkou byla pro mě závěrečná scéna na svatbě, kdy jsem měla najednou pocit, že jsem v kůži Li, že na 100 % chápu, co v danou chvíli prožívá. A díky závěru dám možná seriálu ještě šanci a pustím si další řadu. Jsem přece jen zvědavá, jak se to s dívkami po těch finálních peripetiích bude vyvíjet dál. Zatím 60 %. (29.11.2021)

První série v pomalém tempu popisuje ambivalentní vztah dvou dívek, který by se s trochou nadhledu dal nazvat i přátelstvím, ale pod jehož povrchem probublávají spodní proudy jako je láska, žárlivost, nenávist a pochopení či nepochopení v jednom. Z jednotlivých dílů čiší dobová atmosféra, obě hlavní hrdinky jsou si (ne)podobné jako den a noc, jedna doplňuje druhou.Těším se na pokračování. (30.12.2018)

Překvapuje mě, že jsem to dal. První dvě epizody byly celkem utrpení, ale v momentě, kdy už nebyly na scéně malé holčičky, dostal film jiný, lepší ráz. Atmosféra a kolorit staré Neapole jsou úžasné. Se vším tím bordelem a chaosem. A samotné "hrdinky", puberťačky Elena a Lila, jsou podány kvalitně a zároveň mě obě vytáčí svou tupostí a zabedněností. A chorobnou závislostí na sobě. To hlavně v případě "zoufalky" Eleny. Film je udělán kvalitně, ale žádnou lásku k těm dvěma holkám necítím ... (08.05.2022)

Poezie vztahu dvou silných žen. Není to ani zdaleka tak krásné jako knižní předloha, ale povedlo se. Oproti předloze to však celé působí tklivějším a dusivějším dojmem, možná kvůli osekaným vnitřním monologům Eleny, možná na mě jen silněji působí vizualizace všudypřítomného násilí, chudoby a zmaru.. nevím, jen je mi ze seriálu smutněji než z knihy. Také netuším, jestli je kulisovité zobrazení čtvrti záměr, na mě působilo rušivě a některé záběry mě tím pádem zbytečně vytrhávaly z děje. Ale i tak je to krásné. (06.01.2019)