The Haunting - Dům na kopci

Tak tohle je přesně ten typ seriálu, o kterém jsem nevěděla že chci, ale jsem ráda, že jsem ho dostala. Jde o tvůrcovsky do detailu propracovaný dramatický skvost, který je děsivý a mrazivý a při tom to nemá s hororem v pravém slova smyslu moc co dělat. Scénáristicky jde o extrémně kvalitní počin. Dětští i dospělí představitelé sourozencům a svým postavám vdechli život. Konceptuálně je seriál postavený tak, aby jsme důkladně poznali hlavní postavy, porozuměli jejich psychice a následkům, které na nich zanechal dům, ve kterém jako malí žili. Zároveň je však série nastavená tak, abychom získali podrobnou představu o příběhu jako celku. Do toho Hill House nabízí vydařený original score; do teď mám při úvodní melancholické melodii husí kůži. Dobré horory jsou nedostatkové zboží a dobré seriálové horory jsou ještě mnohem vzácnější. A hlavně proto Hill House tolik vyčnívá, aneb má vlastně všechno, co od takového hororu očekáváte. Má velkou záhadu, která se pomalu rozplétá. Má mrazivou atmosféru, která vás udrží ve střehu a nutí se dívat dál. Má nezapomenutelné scény. Má povedené zakončení a uspokojivé vysvětlení. Je to originálně napsané, skvěle zahrané a výborně natočené. Hill House je jednoduše svižným závanem na poli seriálového hororu. - "Ghosts are guilt, ghosts are secrets, ghosts are regrets and failings. But most times, most times a ghost is a wish." (22.10.2020)

V roku 2018 natočil pod záštitou americkej spoločnosti Netflix režisér Mike Flanagan televízny dramaticko-horrorový seriál "The Haunting of Hill House". Prvá séria obsahuje desať zhruba hodinových na seba naväzujúcich dielov. Postupne a pomaly s rozvahou a s radosťou som si ich pozrel. Bol mi naservírovaný hrozivo dramatický príbeh rodiny Crainovcov. Spoznal som piatich súrodnecov (Steven, Shirley, Theodora, Luke, Nell) , spoznal som rodičov (Hugh, Olivia) a dozvedel som sa, čo sa stalo onej desivej noci, kedy museli v hrôze opustiť starobilé rodinné sídlo Hill House, v ktorom žili. Každým dielom dej seriálu gradoval, až vyvrcholil v orgazmickom finále, pri ktorom som takmer ani nedýchal. ***** (03.11.2020)

Netflix mám od Silvestra a toto bylo první, na co jsme se koukali. Seriál si celých deset dílů drží neuvěřitelnou kvalitu. Super vyprávěcí styl. Prolínání dějových linek bylo sice v prvním díle trochu složité na sledování, ale pak už to nijak nevadilo a v tom posledním se vše dokonale spojilo a zapadlo do sebe. Většina scén, která měla být strašidelná, byla dokonalá. Některé lekačky se fakt skvěle povedly a stejně tak byly dobře napsané postavy. (02.01.2020)

Tleskám za schopnost vystrašit diváka bez jump scares. Flanagan nás děsí postupně budovaným napětím (kde skoro vždy na konci napjatého okamžiku čeká bubák), tím, co číhá v pozadí scény - a ano, občas i něco děsivého na naše hrdiny vyskočí... A hrdinové jsou to skvěle napsaní. Pět sourozenců, kteří si do dospělosti odnesli obrovská traumata z doby strávené v děsivém domě na kopci. Každý je jiný, každému je věnovaná samostatná epizoda, kde se dozvíme, co se jim stalo jako dětem a jak jim to ničí dospělý život. Svým způsobem je tohle na seriálu nejděsivější - jak prožité zážitky dokáží lidi strašit ještě za dvacet let. Nejsilnější je rozhodně pátá epizoda s nejmladší dcerou Nell - smutná, tragická, šokující. Ale šokující v dobrém slova smyslu. Všechno se postupně složí do smutného, mrazivého obrázku, kde se vyprávění vrací do výchozího bodu - roztříštěné rodiny, která k sobě musí najít cestu, aby alespoň na některé z hrdinů čekal happy end. (18.10.2020)

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)