Pražské orgie

50%. Atmosféra Prahy 70. let je výborná. Problém je v tom, že postava Olgy možná unese tenkou literární knihu, ale ve filmu dramaticky neobstojí. Vztah Zuckermana a Olgy se nikam nevyvíjí. Zuckerman decentně žádá, Olga ho posílá někam, rouhá se a kleje. Toho si přece režisérka musela být vědoma. V polovině filmu vše začne být otravné a únavné. Dál režisérka a dramaturg museli tušit, že dialogů je moc. Nejde prostě jen procházet Prahou a nechat všechny žvanit. Mělo se daleko více vyprávět obrazem. Škoda. (12.04.2020)

Víc se asi od režisérky takových blamáží jako byl Bestiář či Fotograf čekat nedalo. Zpočátku erotické dusno mísící se až s pornografickými náznaky pomalu mizí a nezůstane už vůbec nic. A to ani to, co se od počátku čekalo. Drama. Kde je? Údajně jde Nathanu Zuckermanovi o život, ale nakonec je pouze odvezen StB, aby mu bylo sděleno, že účastníci večírků jsou zvrhlíci a úchylové, což je vlastně pravda. A k tomu všem ještě zhýčkaní dobou. Policisté o těchto setkáních ví, ale nezatýkají, pouze je řečeno, že jsou asi odposloucháni. Jinak se neděje nic. Nathan nechce spát s Olgou. Olga chce spát s Nathanem. Olga chce spát s kýmkoli. Nathan chce povídky. Olga mu je nechce dát. Já osobně si také myslím, že vyjma politických věžňů, kteří se dle režimu skutečně něčím provinili, tito lidé jsou a byli zvrhlíci a nadržená prasata a klidně mě označte za komunistu. Je strašně jednoduché pěkně se doma vychlastávat, vyšou..ávat a tvrdit, jak moc mi režim ubližuje. Film je stejně příšerný a naprosto zbytečný, jak zdánlivé téma, kterému se věnuje. Mimochodem, Bioscop uvádí zavádějící texct. Na výše zmíněné otázky totiž divákovi odpovězeno není. (18.11.2020)

Knižní předlohu jsem nečetl a do filmu šel s informací, že je to blbost. Ale já jsem já a tak se vždy chci přesvědčit osobně. Navíc retro výlety do totalitních časů, shodou okolností do míst kde jsem v té době také žil mně baví čím dál víc. Asi stárnu. Ne ještě nevzpomínám se slzou v oku na prvomájové průvody, ale coby děcku mi vlastně nic snad krom těch pomerančů a zahraničních dovolených nic nescházelo a že jsou jiné světy po kterých se dá toužit jsem se dozvěděl až později. Mno.. První co zaujme je přistávající hrdina Boeingem 747 na Ruzyni v roce 1976... Ono tam Jumbo sice v roce 1972 jednou přistálo, ale nešlo o žádnou pravidelnou linku. Letiště i prostředí konce sedmdesátek bylo uděláno dobře, v uliích dobová auta... Jen bych filmařům poradil jediné. Jasně všechny ty Moskviče a Volhy jsou napučované od sběratelů veteránů, kteří je mají naleštěné více než jejich ženušky nádobí v kredenci. A to je ten problém, každé to auto, dokonce Žuk se blyštěly jak by sjely z lakovacího pásu... 1976 nedostaek všeho, centrálně řízené hospodářství, dekády komunismu se projevovaly i na stavu aut a rozhodně všechno v ulicích se nelesklo jako tady. V sedmdesátých letech běžně ještě jezdily válečné Tatrovky a Aerovky... Skoro chybělo aby auta měla zelené veteránské značky. Již zmínění veksláci, zatčená mánička atd... diváka neznalého prostředí poněkud koncentrovaně avšak věcně uvedou do režimu totalitního státu. Je škoda, že jednotlivým osobnostem na ,,orgiích'' nebyl dán širší prostor, protože ty postavy jej mohly zcela jistě nabídnout... Xénie měla šmrnc, na mně byla ale její postava až moc vulgární a promiskuitní byť od ulítlé intošky lze čekat vše. Konec začal být mírně zajímavý, ale nějaké zásadnější napětí od filmu nečekejte byť jsem s radostí přijal jeho závěr. Ono se dnes z STB dělá co to bylo za party blbců a jak snadno jim šlo unikat či vodit je za nos, ale opak je pravdou. V osmdesátkách už nemuseli někoho mrzačit (byť k tomu občas sporadicky také docházelo). Šli na své oběti psychologicky, strachem, nejistotou a to umělo jedince rozlořit lépe než pár kopanců do břicha či vyražených zubů od nakládačky... Lehounce a to podotýkám, opravdu lehounce mi film připomenul Pouta, kde se však šlo mnohem více na dřeň jak postav, tak prostředí a bylo setsakra znát. Na Pražské orgie rychle zapomenete, ale jako krátký výlet do časů ještě ne až tak dávných to docela funguje. Dávám tedy za 3 stránky rukopisu. * * * (12.04.2020)

Nevidím to tak černě. Možná proto, že knihu (spíše povídku) Pražské orgie znám. Taktéž události kolem Muchova paláce. Divákovi neznalému film nedoporučím, pole neorané tohle nepobere, však pro lehké uvedení do výše uvedeného vcelku postačí přečíst si Pražské příběhy Dana Hrubého. K filmu: Hudba mi moc neseděla, Havel s Vaculíkem- to vážně nebylo nutné, ani ty opakující se věty v dialozích nebyly v pořádku, však herecké výkony charismatické dvojice Nathana a Olgy, atmosféra, věrné zpracování předlohy, výborná županová scéna a ta Vondráčkova koncovka... Za čtyři. Laskavost nebolí. (23.10.2019)

Na nový film Ireny Pavláskové se vždycky budu těšit, i když riziko je to čím dál tím větší. Pražským orgiím se nedařilo v kinech, prosvištěly jimi tak rychle, že se člověk ani rozkoukal, a už byly pryč. Je to škoda, mohlo to být fakt velké. Populární románová předloha, skvělá historka o tom, jak si Irena sama dojela pro autorská práva. Ale bohužel se jaksi zapomnělo na to, že slavný román původně spadající pod Sixty-Eight Publishers, je jen jedním dílkem ze série o Nathanu Zuckermanovi, takže divák neznalý souvislostí se nemá čeho chytit. Postavy nezná, musí se vyrovnat s velmi nevěrohodnou výpravou, s velmi špatným dabingem (v angličtině by to mohlo být ok) a neznámými tvářemi v hlavních rolích, které vedle klasických českých herců příliš nefungují. Na druhou stranu, pokud už se začtete, filmová ilustrace docela poslouží jako doplněk, ale nesmíte od toho chtít víc. Je mi líto, dvě skvělé hlášky a rozkošná vedlejší role Jana Hrušínského na celý film určitě nestačí. (15.04.2020)