Zabijak proti svojej vôli

Více filmová než videoherní, AKIMBO je v první řadě post-twitchovská bouchaná, která má se světy koltů, dvojitých brokovnic a big-fucking-gunů společného daleko méně, než se na první pohled může zdát. Okázalé kamerové přemety sice nechají připomenout tvůrči ruku Hideaki Itsuna (DEVIL MAY CRY, DRAGON’S DOGMA) či stylistickou „bat-shit-craziness“ vývojářů z Platinum Games (BAYONETTA), ale tato podobnost zůstává pouze povrchová. Kde stylistické bravury DMC souvisí se ztřeštěností fikčního světa, jež panuje tolik za hranicemi nápodoby, že jej nelze konvenčně reprezentovat, tam tento film využívá kamerobacie jakožto ozdůbek, hezkých atrakcí, které mají odvázanost (a odvážnost) videoherních cutscén pouze zdánlivě připomínat. Zatímco vizuální delirium her s Dantem vtahuje a je nedílnou částí hráčova pohroužení, umělecky motivované excesy AKIMBA spíše odcizují: boří estetickou iluzi, pomrkávají na diváka a odkrývají jeho voyeristickou pozici... A to je dobře. Adaptace videoher na filmová plátna často selhávají na předpokladu, že lze estetickou iluzi vytvářenou například ve střílečkách snadno emulovat i na filmovém plátně (DOOM, ALONE IN THE DARK). Howdenův film protestuje, půjčuje, exploatuje, nikdy však nenapodobuje._ Co do vyprávění bychom mohli daleko exemplárnější příklad videoherní logiky hledat ve „WICKOVSKÉ“ trilogii, kde lze mluvit o hloubkovém směřování narativu. Mluvíme o útržkovité znalosti fikčního světa, který je postaven na určitém řádu, po jehož žebříčku s každým dalším dílem stoupáme výš a výš. Dodržím-li videoherní analogii, objevujeme nové úrovně (Continental – the High Table) spolu s novými bossy (Winston – The Adjudicator), kteří určují status quo. Poslední díl tuto tendenci dokonce emblematizuje závěrečným vertikálním posunem a finálním střetem. Zatímco Keanu s propiskou připomíná dílčí (a dobrovolné) sbírání „lore notes“, Radcliffe s bouchačkama připomíná horizontální pětiaktovku vedenou jasně zvýrazněným deadlinem. __ AKIMBO odmítá na... no... hru na videohru přistoupit a otevřeně proti ní brojí. Miles nechce být hráčem, rezignuje na pozici loutky a svoji přeměnu na Doomguye frustruje svým útěkem. Je opakem videoherního hrdiny a jako netradiční postava na pozadí klasických schémat rozkládá a podvrací možnosti videoherních adaptací. Nikoliv herní film, ani hravý film, ale film o hrách ve filmech. (05.03.2020)

Řekl bych, že i když člověk viděl trailer, stále není připraven na ten maglajz, co ho ve filmu čeká. Mé hlavní popkulturní senzory ihned upozornily na Watch Dogs 2 a filmového Gamera (jo, Crank taky sedí). Guns akimbo je film tak rozháraný, že by epileptik ihned dostal záchvat a jen málokdy nás rejža Jason Lei Howden nechá vydechnout od nářezové hudby, vrtošivých otoček kamerou nebo jinou vizuální featurou. Výhodou tak je, že komu to nesedne od začátku, může to třeba po půl hodině vypnout..riskuje však, že si jej vyhlídne maniakální záporák s ponožkama v sandálech a dá mu podepsat ortel smrti. :D Nicméně, asi nejvíce by mě zajímalo, dle jakého klíče si vybírá projekty Daniel Radcliffe, protože je to samá kuriozita za druhou. No Marvel už na něj čeká...7/10 (31.03.2020)

Videoherní, punková, stylová a brutální jízda na koksu! Daniel Radcliffe se probudí s bouchačkama přibitýma k rukám a ocitne se v Deathmatchi proti Nix, což je ultimate female assassin ( Skvělá Samara Weaving, která opět v naprosto odlišné, ale výborné roli). Je to velmi příjemné guilty pleasure, které nastolí rychlé tempo hned od začátku, jsou zde správně ujeté postavy, krví se nešetří, hlášky fungují a překvapivě to není ani tak hloupé, jak by se na první pohled mohlo zdát. Fajn zábava s videoherními odkazy ( Mortal Kombat potěší). 7/10. (03.03.2020)

Čas od času přijde nějaký šílený režisér a natočí nějakou akční šílenost - obvykle s přímočarým scénářem, který bývá jednou velkou honičko-přestřelkou, s vymazleným vizuálem, divokým tempem a s obžerskou porcí parádní akce, ujetých nápadů a hlášek. To je případ Wanted, Sejmi je všechny, Crank, Hardcore Henry a čerstvě i Guns Akimbo. Ten kombinuje ňoumovitého hrdinu-kancelářskou krysu a from-zero-to-hero zápletku z Wanted s honičkovostí zbývajících jmenovaných, což rámuje zvrhlou hrou, v níž se bojuje o život a je vysílaná online a la Běžící muž (oproti kterému tu chybí politický rozměr a hra tu má celou dobu jen dva hráče). Ve výsledku jde o sympaticky snaživý a zdatný akční výplach, který ale na své předchůdce poněkud ztrácí z několika důvodů. Pistole přišroubované k rukám jsou cool, ale zároveň i vrchol fantazie tvůrců a žádné podobně divné nápady nenásledují. Hra nemá zajímavější pravidla nebo background a hapruje i vnitřní logika - protivník, respektive protivnice Nix je oproti hrdinovi o tolik schopnější, že by ho musela zabít během prvních pár vteřin, ale protože se to scenáristovi nehodí, tak k tomu nedojde. Nix mě taky jako jediná bavila, hrdina je většinu času otravně vyměklý a jakože excentrický záporák slabý. Neustálé vtípky odvíjející se od toho, že hrdina nedokáže udělat s pistolemi v rukou banální činnosti jako natáhnout si kalhoty, bych škrtl, a i když je film slušně nahláškovaný, zasmál jsem se jen jednou - když hrdina jedl párek válející se předtím na zemi vedle použitého kondomu. (06.03.2020)

Celkom zábavná šialená videoherná jednohubka, ktorá je síce kvalitne natočená, ale niekde od polovice filmu došli nápady a začalo sa to neustále opakovať. Najviac ma sklamala totálne neschopná akože ultimatívna zabijáčka Nix, ktorá väčšinu filmu naháňa chudáka Radcliffa a ani za boha ho netrafí. Keď už to má ten videoherný look, tak to mohlo po vzore videohier s pribúdajúcimi minútami oveľa viac gradovať podobne ako to je v jednotlivých leveloch videohier. Ale mám pocit, že tvorcom príliš skoro došli nápady a na nič iné ako na zbesilé prestrelky sa nezmohli. Nakoniec ma najviac bavili občasné narážky na to videoherných geekov a na to jak už sú ľudia zdegenerovaní, že furt čumia do mobilov. Film na jedno pozretie, ale potenciál tu bol oveľa väčší. 5/10. (04.03.2020)