Anděl s ďáblem v těle

Dosti průměrná československá komedie s „erotickým“ podtextem. Ačkoliv Korna zrovna moc nemusím, tak právě jeho vystoupení a krása Zdenky Studénkové jsou asi tím jediným, co se mi na filmu doopravdy líbilo. Ano, byly tu intriky, cudné „děvy“ i pokus o humor, ale nějak mě to tentokrát nebralo. Spíše jsem u toho začal klimbat a málem i usnul. Zvláště pak ke konci filmu, mě to už ani moc nebavilo. Bohužel jsem od toho čekal mnohem víc. Ale tak každý den není posvícení.40% (30.10.2015)

Zajímavost z rozhovoru "Ladislav Županič: Pro herce neexistuje tabu", který vyšel 15. května v čísle 22/2000 Týdenníku rozhlas. Všechny operety a muzikály u vás uváděné neslouží pouze k pobavení diváků, v některých se objevují i ožehavá témata a aktuální problémy. Jedná se hlavně o to strefit se inscenací do správné doby. Dvě inscenace, které jsme uvedli, byly takříkajíc zlomové a také nejrizikovější: Klec bláznů a Řek Zorba. Klec bláznů snad vůbec poprvé na české jeviště přináší problém homosexuality. Den před její premiérou shodili poslanci ze stolu zákon o registrovaném partnerství. V tu chvíli jsme se stali nositeli určité myšlenky a najednou ta hra byla aktuální. Ještě se nestalo, aby někdo v hledišti projevoval nelibost - je to totiž úžasně lidský příběh. Řek Zorba je v podstatě novodobou tragédií. Přišel v době, kdy jsou lidé rozčarováni z politického dění i ze samotných politiků, z jejich namyšlenosti a sebestřednosti, začínají pochybovat o smyslu života - a najednou jim Zorba přináší poselství, že život je krásný a přes všechny potíže, starosti a strasti stojí za to žít. Dalším příkladem je Anděl s ďáblem v těle. Tento film byl natočen v roce 1982 a tehdy působil jako nostalgická a legrační vzpomínka na první republiku, kdy poslanci zneužívali poslanecké imunity, měnila se vláda, rozdělovaly se funkce, strany si mezi sebou vyřizovaly účty. Uběhlo několik let, vrátila se demokracie i se svými neduhy, my jsme tuto inscenaci uvedli a jeden kritik napsal, že to je první politická satira. (02.03.2009)

Době vzniku filmu poplatná kritika zhýralých mravů prvorepublikových "buržoustů" mi dnes při pohledu na naši současnou "vedoucí třídu" přidadá zase velice aktuální. V roce 1983 se nám tenhle film jevil téměř jako zjevení v nudné šedi tehdejší socialistické produkce: zajímavé kostýmy, hudba, tanec. Ani nám puberťákúm tehdy nedošlo, že zaměstnankyně bordelu nejsou dostatečně atraktivní. Takže z nostalgie přidávám jednu hvězdičku. (04.12.2012)

Tuto komedii mám ráda. I přes nadbytečně dlouhé pasáže z Riviéry ( například až otravně působí vleklé hudební vsuvky při představování jednotlivých slečen). Nicméně lechtivé prostředí, kde jde především o rozptýlení, občasný vtip, vzbuzuje dobrou náladu i u mě, pouhého diváka. A o to zde primárně šlo. Nově příchozí dívka, atraktivní slečna Renáta rozjíždí zábavnou manipulativní hru o lepší život, která vzhledem k jejímu zaměstnání a okolnostem vede jedinou možnou cestou - přes postel vlivných a bohatých pánů. Navíc jí hraje moje oblíbená herečka Zdena Studénková. Praktická a chladně uvažující bordelmamá Gábi Stolařová nemá chybu. Snaživej policejní moula v podání Karla Heřmánka a figurky z policejního zkorumpovaného prostředí jsou také velmi zdařilé. Někdo tento film, který sám sebe nebere příliš vážně, hodnotí odpadem. Já se bavila a statečně to přiznávám. Nebýt výše zmiňovaných prozívaných momentů... Klidně bych tento nenáročný kousek, který ani nepředstírá žádné velké umění, ohodnotila plným počtem. Jak ráda říkám, hodnoceno pouze v rámci nenáročného, oddechového žánru. (30.10.2017)

Troufám si tvrdit, že tento film časem dozrál. Evokace někdejší doby a prostředí je takřka dokonalá, herecké výkony prvotřídní. Přiznám se, že když jsem snímek viděl poprvé (patrně někdy v polovině 80. let), spousta věcí mi přišla nepochopitelných, nemožných, z dávno zašlého světa... 20 let po pádu komunismu, a ejhle! – jako bych sledoval příběh ze současnosti... (16.01.2010)