Čas prebudenia

1990 byl očividně pro Robina Williamse úspěšný ročník, po výborné Společnosti mrtvých básníků dokázal zaexcelovat i v Času probuzení a když přihlédneme ještě k pozdějšímu Willu Huntingovi vyjde nám, že tyto citlivé role mu sedí nejlíp a zvládá je opravdu bravurně. Roberta De Nira není třeba ani komentovat, ten přeci neumí hrát špatně. A právě na bezchybných hereckých výkonech a silném scénáři je postaven celý film. Citlivě divákovi prezentuje dojemný příběh "spících" lidí v ústavu, které dokáže chytrý doktor po letech zázračně probudit. Bohužel jen proto, aby je záhy musel zase "uspat", jelikož léčba není vůbec ideální... Film nás nejen dojme (troufám si říct, že nejedno oko nezůstane suché), ale také donutí k zamyšlení, co takový "spící" člověk vlastně prožívá. 9/10 (16.04.2008)

Ve všech ohledech nesmírně americké, což leckdo jen tak nepřekousne. Příběh o bezdůvodně zmařených životech, které rázem z ničeho nic dostávají možnost své druhé šance, to je poměrně mezinárodní tématika. V evropském pojetí by se zřejmě víc hrálo na psychologii, čehož je Hollywood jen málokdy schopen. On je však tak dobrý, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Tlačí na pilu, ale opět obratně a jen v mezích uznaných norem, takže může mít milovník dojemných asijských továren na slzy dokonce i pocit, že se řeší všechno pěkně naturalisticky. To samozřejmě moc neplatí, ale zase si vážím, že Penny Marshall nepřikrášluje na místech, kde by klidně mohla. Konec je silný a pro cyniky municí k nezaplacení. Je určitě možné se k tomu stavět i takto a vysmát se. Jisté scény k tomu vybízí (proč je proboha vždycky jeden chytrý doktor oblbován zbytkem lékařského osazenstva, které se chová naprosto infantilně). Jenže to bych se vysmál i výkonům dvou hlavních protagonistů. A to zkrátka není možné, oba hrají jako bohové. Když pro nic jiného, tak kvůli nim si to pusťte. (01.04.2010)

Robert De Niro předvádí neuvěřitelný výkon a stejně tak i RObin Williams, jehož vážné role mmám mnohem radši než ty komediální. Navíc oba excelují ve výborném filmu po všech stránkách. Vzpomněla jsem si při jeho sledování tak trochu na mojí nejoblíbenější knihu "Růže pro Algernon" a přestože její sílu podle mě nemůže nikdy žádný film překonat, tenhle se tomu alespoň přiblížil. (07.03.2008)

Je tragické žít v neživém těle. Nežít v těle živém je však ještě tragičtější.. Lidskostí napěchovaná rapsodie Penny Marshall umí dojímat a zároveň vypouštět páru humorem. Přináší i otazník, jestli neurolog, co se kvůli fungující léčbě musí změnit v psychologa, cítí něco jako pocit viny, že přivedl pacienty do světa, o který mohou kdykoliv zase přijít.. Probuzený De Niro i good Williams válí, nicméně na působivosti ubírá schematičnost a očividná špionáž nad kukaččím hnízdem.. (08.06.2020)

V 90. letech se razil tématický koncept humanity. Filmy z této doby disponují: 1, Doslovností, jelikož vypravěč říká vše, co ví, a nemusí poskytovat vodítka k tomu, co neříká (protože vše říká). Vypravěč je vševědoucí a není ničím omezen. Není zobrazen jako lidská bytost s lidskými omezeními, protože vnímá vše, včetně schopnosti vnímat, co se děje v hlavách druhých. 2, Spousta částečně nadbytečných informací poskytovaných filmem rozvíjí postavy, nikoliv příběh, v němž jsou zasazeni. Tudíž vyprávění má podobu představení. I v tomto filmu se nic nikam neposouvá, ani se nic nevypráví. Pouze kamera mění své postavení dle propozice technického scénáře a pohybuje se po nemocnici. 3, Postavy nemají daleko k trilobitům – viz klišé zabedněného vedení nemocnice, nebo vztah Williamse se sestřičkou. To je, přátelé, otřes a úkladná vražda diváckého vkusu. 4, Stejně jako v Rain Manovi (Williams = Cruis, De Niro = Hoffman), i zde doktor mění skrz pacienta svůj vlastní náhled na svět. Jak invenční. Ostatně co dělat s duševně narušenými, když se odbaziliškují (roztají)? Zaláskovat je, co jiného. Awakenings podobně jako Philadelphia, O myších a lidech nebo Shawshank oslavuje lidství v nejčistší podobě kalifornského sněhu – rozuměje koksu. (15.09.2008)