Čas prebudenia

Neuvěřitelná síla... Robin Williams opět dokazuje, jak skvělý je ve všech hereckých polohách a Robert De Niro v roli Leonarda dokáže pobavit, naštvat i dojmout, stejně jako Williamsovi, i jemu věříte každou vteřinu filmu... Ovšem výčet kladů by byl tímto dost neúplný. Nebýt nádherné hudby, skvělé kamery, režie, která to drží tak krásně pohromadě a výborného obsazení, které naše dva sólové hráče skvěle podporuje a neztrácí se, tak by ten film byl poloviční. Dne 16. 11. 2010 má film hodnocení 88%... To je také můj názor na tenhle film... (16.11.2010)

Neskutečně ledabyle napsáno. Námět disponuje velikou silou, ale jeho převedení do podoby filmového scénáře asi nemohlo dopadnout o moc hůř. Prvoplánová oslava lidského ducha pohodlně se vezoucí po tisíckrát vyšlapaných klišovitých cestičkách, kdy divák dokáže se stoprocentní úspěšností odhadnout nejen celý následující děj, ale i přesné zakončení (vypointování) libovolné začaté scény (ulehčeno tím, že spousta jich vůbec žádné vypointování nemá, slouží jenom pro další prázdné humanistické žvatlání). Nesporně povedený je samozřejmě herecký výkon De Nira i Williamse, ale současně je nutné dodat, že oba mají i lepší role. Chronicky nemocní jsou už z principu velmi dojímavým tématem, jehož potenciál v Awakenings opravdu NEbyl využit. (02.06.2009)

Robert De Niro předvádí neuvěřitelný výkon a stejně tak i RObin Williams, jehož vážné role mmám mnohem radši než ty komediální. Navíc oba excelují ve výborném filmu po všech stránkách. Vzpomněla jsem si při jeho sledování tak trochu na mojí nejoblíbenější knihu "Růže pro Algernon" a přestože její sílu podle mě nemůže nikdy žádný film překonat, tenhle se tomu alespoň přiblížil. (07.03.2008)

Znáte Růže pro Algernon nebo My Fair Lady? Možná se vám to srovnání může zdát směšné, zvlášť v tom druhém případě, ale jestli se tu nabízí nějaká podobnost, a já tvrdím, že ano, tak právě v tom momentě, kdy člověk dostane příležitost nadechnout se k životu, ať už je to pacient nebo holka žijící na dně společnosti. I v tomto filmu vyvstávají otázky, zdá má někdo druhý právo vás "probudit", ukázat vám pestrost a nádheru, když v momentě, kdy se k té kráse upnete, neví, co s vámi? Nebo je to povinnost, když ta možnost existuje? A stojí to za to, poznat a ochutnat, o co můžeme vzápětí přijít? Penny Marshall natočila film, který mě přiměl velmi velmi přemýšlet a pokud jde o Roberta De Niro, pro mě je jeho výkon v tomto filmu nejlepší ze všech. (13.02.2005)

Ve všech ohledech nesmírně americké, což leckdo jen tak nepřekousne. Příběh o bezdůvodně zmařených životech, které rázem z ničeho nic dostávají možnost své druhé šance, to je poměrně mezinárodní tématika. V evropském pojetí by se zřejmě víc hrálo na psychologii, čehož je Hollywood jen málokdy schopen. On je však tak dobrý, že to vlastně vůbec nepotřebuje. Tlačí na pilu, ale opět obratně a jen v mezích uznaných norem, takže může mít milovník dojemných asijských továren na slzy dokonce i pocit, že se řeší všechno pěkně naturalisticky. To samozřejmě moc neplatí, ale zase si vážím, že Penny Marshall nepřikrášluje na místech, kde by klidně mohla. Konec je silný a pro cyniky municí k nezaplacení. Je určitě možné se k tomu stavět i takto a vysmát se. Jisté scény k tomu vybízí (proč je proboha vždycky jeden chytrý doktor oblbován zbytkem lékařského osazenstva, které se chová naprosto infantilně). Jenže to bych se vysmál i výkonům dvou hlavních protagonistů. A to zkrátka není možné, oba hrají jako bohové. Když pro nic jiného, tak kvůli nim si to pusťte. (01.04.2010)