Jackie

"Jackie" vlastně představuje odvrácenou stranu Wese Andersona. Také tu máme postavy hledící ve vycentrovaných kompozicích do kamery, figury v prostorných interiérech s členitou výpravou i často výraznou barevnou paletou i další stylové postupy primárně asociované s hračičkovským hipster autuerem. Jenže zatímco on se vyžívá v umělosti a strnulosti náhle střídaných s erupcemi chaotického hemžení, Larraín ukazuje depresivnost a tíhu pokojíčků pro panenky. A vlastně skrze příběh první dámy, která na náhlé tragické ztrátě musí budovat odkaz budoucí historii, překvapivě říká mnohé i o Andersonově tvůrčí metodě, která také z historických a umlěckých artefaktů skládá idealizovaný obraz Kamelotu, který už nikdy nebude, ale k němuž tím spíš tak melancholicky vzhlížíme. (27.01.2022)

Silne antimainstreamový Larraín sa nám vydal do Hollywoodu a kupodivu sa ním nenechal prevalcovať, ale ponúkol nám, ako špecialista na politické témy, svoj pohľad na Jackie Kennedyovú tesne po smrti manžela, plus aj niekedy predtým. Takže nakoniec sa vám bude Jackie (film) páčiť možno viac podľa toho, ako sa vám páči jeho dovtedajšia tvorba a nie podľa toho, či máte na stene plagát Jackie Kennedy, alebo neviete, kto to bol. Ale celé je to aj tak najmä o Portmanke a jej výbornom výkone, film pôsobí aj napriek experimentálnemu nádychu trochu mdlo až ospalo. Osobne som nepredýchal rozhovory s kňazom o tom, že vo všetkom treba hľadať boží zámer či niečo v tom zmysle. (12.09.2018)

Lepší, než jsem čekal. Ale výkon Portmanové bohužel táhne film dolů. Imituje sice Kennedyovou tvrdohlavě a puntičkářsky, ale chybí tomu život a přesvědčivost. Stejný problém mám se stylem Meryl Streepové posledních let. Vlastně to není herectví, ale čistá nápodoba. Pustil jsem si schválně dokument z Bílého domu, jehož scény jsou v Jackie hojně kopírovány, a zatímco v něm má Kennedyová kouzlo a šarm (i přes určitou bezelstnou ťunťovitost), Portmanová působí velmi napnutě, neuvolněně a nepřirozeně, přestože každé jedno gesto je na tom úplně samém místě. Je to škoda, protože jinak se mi ta hypnotická atmosféra zadržované hysterie velmi zamlouvala a skvěle ladila s vypjatým námětem týdne absolutního přepjetí sil. Bohužel když je to vše soustředěno na neživotnou figurýnu, je to problém. Portmanové Kennedyová není ani tak uvězněná v bezvýchodné situaci, ale v gestech a mimice, které musí napodobovat a které jí brání se lidsky vyjádřit. 3 a 1/2 (02.02.2017)

Krásně natočená nuda s několika hodně silnými momenty a výborným soundtrackem, ale zato s lehce nesympatickou hlavní postavou, což nemusí být nutně chyba Natalie Portman, ale samotné Jackie, která si tenhle charakter tak trochu vybudovala kolem sebe sama. Ale ty drobné nuance, jakými jsou třeba změna hlasu první dámy v soukromí a na veřejnosti nebo práce/ hra s médii jsou prostě fascinující. (11.02.2017)

Rozporuplné. Portmanka mi v tom nevadila a ano, cíleně přehrávala a ano, je to film ála "Koukněte, jak umím skutečně dramaticky hrát, navalte Oscara!" Jako příběh manželky veřejně nezbedného manžela, ale zároveň první dámy amerického prezidenta, zavražděného po jejím boku a rozprsknutého vůkol a vyrovnávající se s tímhle zážitkem přípravou pohřbu, zanechávajícím v lidech vzpomínku a odkaz na jejich velkého vůdce, to bylo dobré. Nemyslím, že si o filmu budou lidi vyprávět a budou se prodávat tuny placek a bude považováno za prestižní mít ve své sbírce tenhle film ve Steel booku, ale jako životopisné drama to bylo prostě dobré. Jen si nejsem jistý, jestli ty jakoby historické záběry z průvodcovství Bílým domem měli ukázat, kterak se ze slepičky stala silná a odhodlaná žena v nejhorší chvíli jejího života, nebo jsem prostě jen něco nepochopil - protože ten kontrast mezi Jackie, provádějící kamery po Whitehousu a Jackie ovládající, už za Lyndonova oficiálního prezidentování, lidi v okolí i najatého reportéra, byl poněkud propastný. (11.02.2017)