Jackie

Natalie Portman sa naučila mimiku, spôsob reči a vystupovanie Jacqueline Kennedyovej. To je tak jediné pozitívne, čo si z filmu môžete odniesť. Nejde ani o životopisný film, kde by bolo oveľa zaujímavejšie sledovať jej vzťah nielen s manželom, ale aj jeho bratom, neskôr miliardárom Onassisom a podobne. Lenže film sa orientuje len na krátku pasáž jej života krátko po smrti prezidenta Kennedyho, a tak je aj tá hodinka a pol pridlhá. Už v tretine sa budete nudiť. (23.02.2017)

"Jackie" vlastně představuje odvrácenou stranu Wese Andersona. Také tu máme postavy hledící ve vycentrovaných kompozicích do kamery, figury v prostorných interiérech s členitou výpravou i často výraznou barevnou paletou i další stylové postupy primárně asociované s hračičkovským hipster autuerem. Jenže zatímco on se vyžívá v umělosti a strnulosti náhle střídaných s erupcemi chaotického hemžení, Larraín ukazuje depresivnost a tíhu pokojíčků pro panenky. A vlastně skrze příběh první dámy, která na náhlé tragické ztrátě musí budovat odkaz budoucí historii, překvapivě říká mnohé i o Andersonově tvůrčí metodě, která také z historických a umlěckých artefaktů skládá idealizovaný obraz Kamelotu, který už nikdy nebude, ale k němuž tím spíš tak melancholicky vzhlížíme. (27.01.2022)

(1001) Billy Crudup byl prý fascinovaný tím, jak představitelka hlavní role zmizela ve své postavě. Nevím, jak to vypadalo z jeho pozice pár kroků od ní, ale z mé s pořádným odstupem jsem neviděla příběh skutečné živoucí ženy, ale pouze Natalii Portman snaživě napodobující něčí přízvuk a řeč těla. Její styl mechanického, vydřeného herectví i nadále nemám ráda, a protože s tím režisér ani nepracuje jako se záměrem a proti srsti toho výkonu se snaží film směrovat do bizarně nevhodné dojemné/poetické stylizace, získává kvůli tomu film nepříjemnou, nevyspělou pachuť. Rozhodně tomu nepomáhá dvojité rámování komentářem, jednou novináři a jednou knězi. Z toho mám pocit, že film tak málo věří tomu, co zobrazuje, že má nutkavou potřebu to ještě raději dodatečně vysvětlovat, a rovnou dvakrát, což prostě žádnou důvěru ve tvůrčí schopnosti/záměry autorů nevzbuzuje. Když už, tak bych určitě raději viděla jednu z dříve zamýšlených verzí s Aronofskym jako režisérem a Rachel Weisz jako Jackie. (02.05.2022)

Brilantní expresionistická óda na žal a okázalé truchlení. Larraínův film je mytizující, stejně jako je dekonstrukcí mýtu. Uvědomuje si, že "pravda" je něco, co nelze nikdy plně uchopit a spoutat, a tak se místo toho hluboce noří do "performance" - v první řadě Jackiiny, ale v obecnějším smyslu "performance dějin." To vše v naději, že z obnažené brutality historie a jejího stylizovaného zmatku se vynoří kousek "pravdy", který budeme schopni ne pochopit, ale pocítit. (14.03.2017)

Jackie je originální jak svou strukturou syžetu, tak zvolenými stylistickými prostředky. Dlouho jsem ovšem neviděl tak prázdný film, který by se zaměřoval pouze na psychologický portrét a významově (či alespoň příběhově) nepřicházel s ničím navrch. Prostor na druhé zhlédnutí a potenciální úpravu hodnocení však nechávám. (17.02.2017)