Bolesť a sláva

Hned jak jsem viděla, jak je zařízen Salvatorův byt, okamžitě jsem se do toho prostoru zamilovala - a nejen to, poprvé v životě jsem zakusila silnou touhu se tam i neprodleně nastěhovat. Tak moc mi připadal nádherný! Vše tak designově zajímavé, barevně vymazlené, sladěné a neurážející. Nevyměnila bych tam ani jedinou židli. Samozřejmě to nebyl vkus najatého herce Banderase (který ovšem hrál velice hezky civilně a uvěřitelně), ale velkého Almodóvara, kterého asi budu muset oprášil a znovu se po letech podívat i na starší snímky. Krásný film, tady je dosti podhodnocen, přitom je tam spousta úžasných a silných scén. (01.08.2020)

Nejsem rejžův fanoušek, takže nepřipraven na pomalé tempo se mi první půlka dost vlekla, byla pomalá, trochu nudná a zaujal mě akorát Banderas jak mu to seklo. Najednou je konec, druhá půlka utekla jak voda a já čumím, jak mě ty barvy, křehkost filmu i netradičně jemně hrající Banderas dostaly do kolen. (26.09.2019)

Bolest a sláva je především o usmíření se s vlastním životem. Pedro Almodóvar ve stáří, tak jako mnoho jiných filmových a nefilmových tvůrců, bilancuje zkušenosti a porovnává pocity. Zůstává pravověrný vlastní vyzkoušené stylizaci, unaveně se rozhlíží po poezii, s omezenějším tělesným pohybem načrtává kontury identifikace formujících okamžiků života. Hledá se odpuštění, nabízí se usmíření, pokouší se uchopit mihotavé pocity niterného štěstí. Mluví se o tvůrčí a životní krizi, ale právě tato úzkost je katalyzátorem soustředění při hledání zásadních otázek, porovnávání stavů očekávání a zklamání s běžnou skutečností. Nevyhýbá se ani tělesné bolesti stáří, uvědomuje si závislosti a zhoubný nádor pocitu osamělosti a zbytečnosti. Hlavním prostředníkem k životnímu balancování je Salvador Mallo (zajímavý Antonio Banderas, ve filmovém odraze dětství příjemný Asier Flores), filmový režisér v bolestech pokročilého věku. Prázdnota vnější i vnitřní je výchozím bodem do hluboké cesty sebezpytování, blížící se vůně Thanata, záchvat lehkého panického strachu, a nalezení smíření i tolik spásné inspirace. Důležitou postavou k cestě usmíření je Alberto Crespo (zajímavý Asier Etxeandia), filmový herec s pocitem ublížení. Smíření přichází přes komplexní katarzi osobní identifikace v základech vášně a vlastního určení. Hlavní ženskou postavou je zde Jacinta Mallo (příjemná Julieta Serrano, ve filmovém odrazu dětství pozoruhodná Penélope Cruz), Salvadorova maminka. Láska, očekávání, potřeba uznání, nejchoulostivější záležitost vlastního usmíření. K výraznějším postavám patří také Mercedes (příjemná Nora Navas), Salvadorova asistentka. Praktická pomocnice k uvyknutí tělesných neduhů stáří. Z dalších rolí: bývalá láska s bolestí a tvůrčí seberealizací Federico Delgado (Leonardo Sbaraglia), mladý a statný zedník a talentovaný naivní malíř, překonávající negramotnost, Eduardo (César Vicente), filmový odraz režisérova otce v dětství Venancio Mallo (Raúl Arévalo), či závažné choroby stáří ošetřující lékař Dr. A. Galindo (Pedro Casablanc). Bolest a sláva je v mnohém důležitější pro svého autora, neboť potřebuje tvorbu jako životodárný pohon ke smysluplnému prožívání života. Poezie je to, co ve větším množství schází k příjemnějšímu prožitku životních krás. Můžeme obdivovat, přesto je Pedro i pro svůj styl unavený věkem. (14.04.2020)

Pomalý, emotívny a možno aj osobný Almodóvar....sýte pestrofarebné scény sa pomaly vlečú a napriek krásnej farbe je tam samá bolesť...Banderasov Salvator je výborne napísaná a zahraná postava...celé je to pomalé a hlavne v dnešnej dobe kedy hyper aktívny jedinci nevydržia okrem youtube videí nič dhšie pozerať je to malý zázrak...a tie farby ..stále tie farby :) Pedro kráľ farieb ala " olaský cigáni " (17.05.2020)

Poslední dobou mám pocit, že když koukám na nový film Pedra Almodovara, tak jak kdybych jej už někdy dříve viděl. Nevím, jestli to je znak autorské recyklace a Antonio Banderas tu přeci jen nebyl vůbec špatný. Nicméně celkově vzato průměr, kde už to není úplně o umění jako spíš o tom, že Pedro je extravagand a zřejmě se potřebuje jednou za čas filmařsky vykecat, aby zas na chvíli dal pokoj. No a jelikož je to národní umělec, tak mu to Penelopka s Antóniem neustále žerou. (27.01.2020)