Bolesť a sláva

Pedro nám stárne - a už dávno to nie je to, čo bývalo :( Zlatá éra Pedra Almodóvar je už asi za nami, hoci oproti jeho dvom posledným filmom (Julieta a Los amantes pasajeros) to bol aspoň čiastočný návrat k jeho predchádzajúcemu majstrovstvu. Atmosféra filmu bola typicky almodóvarska - a to bolo na tom to najlepšie. Koncept kontrastu medzi dvomi životnými etapami Salvatora sa mi páčil, aj keď som čakal nejakú zaujímavejšiu pointu (táto bola skôr taká light poetická). Každopádne, napriek zaujímavému scenáru, som čakali niečo oveľa lepšie a svižnejšie. Občasný lyrický pátos tomu tiež moc nepomohol. A pritom to zozačiatku vyzeralo celkom nádejne... Nuž, od Pedra sa asi už niečoho výnimočného zrejme nedočkáme (aj keď by som sa v tomto naozaj rád mýlil). (14.09.2019)

Na Almodóvarovi je krásné, že své filmy točí jako volný autorský seriál. A pokud opět spolupracuje s Antoniem Banderasem a Penélopkou Cruz, tak je to jako shledání se starými známými. Čili základní komfortní pocit je zaručen. Vše ostatní je podružné a přesto opět skvělé, autobiografické, plné nostalgie, vzpomínek, filmového zákulisí... Nechybí nečekané lásky. Za mě spokojenost. (03.07.2022)

Salvator Mallo, filmový režisér, který stále zůstává tvůrčí, ale kterému jeho pochroumané zdraví a tudíž i psychika nedovolují znovu usednout do režisérského křesla, se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a ke své zesnulé mamince. Ačkoli ho trápí mnoho fyzických bolestí a v životě se rozloučil s mnoha lidmi, touto ztrátou trpí více, než je ochotný si přiznat. Ať už ve svých vzpomínkách, ve své tvorbě, nebo v reálném životě, Salvator se vrací k lidem, kteří pro něho něco znamenali. Právě tyto scény jsou nejintimnější, nejdojemnější, a dodávají filmu neobvyklou jemnost. Je potřeba také vyzdvihnout dekor, hru s barvami a to, jakým způsobem je Almodóvar zakomponovává do každého záběru. Od efektu kresby do vody v úvodních titulcích, přes barevné a strakaté oblečení, k různým mozaikám (modrá bazénová mozaika podobná kuchyňským kachlím). Celkově se jedná o vizuální a emotivní pohlazení po duši s poměrně překvapivým koncem. (15.02.2020)

„V nocích, kdy souběžně cítím vícero bolestí, věřím v Boha a modlím se k němu. – Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Film o životě a efektu motýlích křídel, který evokuje spíše do vlastního ocasu kousajícího se hada, svlékajícího jednotlivé vrstvy kůže. Barevná nenucenost a šedivá obsažnost společně navozují dojem díla, jež otázky spíše odpovídá než klade. Silná autorská vize zde ale paradoxně není v rozporu s diváckou možností vkládat si do něj některé vlastní představy, interpretace…; film se díky tomu dokáže dostat docela pod kůži. Retrospektivní hra s retrospektivou, retrospektivní hra s divákem, můj první kontakt s Almodóvarem. (18.01.2020)

Nie som nejaký veľký Almodóvarov znalec, ale videl som od neho už niekoľko filmov a tak polovica z nich sa mi páčila. Tento film obsahuje do veľkej miery autobiografické prvky, ktoré si vychutnajú práve režisérovi znalci. Oceňujem, že dej tentoraz neobsahoval príliš prekombinované prvky. Problém je, že to ani nemá nejakú poriadnu zápletku. Je to len také nesúvislé spomínanie. Hlavným kladom filmu je jednoznačne skvelý Banderasov výkon. Konečne zase dostal príležitosť skutočne hrať. A zase u Almodóvara. Asi by sa mal na Hollywoodske béčka vykašlať. Najviac ma bavila línia medzi Banderasovou postavou a jeho matkou. A to jak v období jeho detstva, keď bola pre neho všetkým, tak aj v dospelosti, keď bola stále pre neho najdôležitejšou osobou. Zvyšné línie mi pripadali, že vyzneli tak nejak do prázdna bez poriadnej pointy. Vizuálne to je ale znova vymazlené a aj keď sa vo filme vlastne nič poriadne nedeje, tak vďaka hereckým výkonom film nenudí. 6/10. (10.09.2019)