Potomok

Na The Prodigy se mi původně ani nechtělo, ale vzhledem k tomu, že bylo v kině docela sucho, řekla jsem si, že to zkusím a třeba to nebude až taková hrůza, jakou sliboval trailer. Ani nevím, jestli to byl marketinkový tah nebo jestli tvůrci stvořili tak ubohý trailer s domněním, že je dobrý. To se asi nikdy nedozvim. Každopádně bych si přála, aby takových překvapení mohlo být víc. Pointa byla všem od začátku jasná, film si ani nehraje na to, že by měl diváka nějak víc napínat, co se s dítětem děje a servíruje vše na přímo. Scénáristicky je to ale lahoda i přes obecnou dějovou jednoduchost. Navíc si nevzpomínám, kdy naposled v nějakém hororu jednaly postavy takhle absolutně se všemi logickými tendencemi. Většinou mám k chování postav spoustu výtek, ale tomuto snímku bych udělila cenu za postavy a jejich charaktery, které byly víc než sympatické. Umím si sice v roli syna představit jiného herce, ale tomuto snímku jsem za snahu odpustila tak nějak cokoliv. Dočkáme se i pár gore scén, několika lekaček, celkového slušného zpracování a rychle odsýpající stopáži. Stejně jako mě dokázal McCarthy vyděsit s The Pact před několika lety, mě příjemně potěšil i s The Prodigy. Za málo peněz hodně muziky. (19.03.2019)

Ještě nikdy, jsem nedal plné hodnocení Hororu (nejblíže byl Syn temnoty) kde je hlavní postavou dítě. Nemám rád haranty v hororech z mnoha důvodu. No a kdy jindy ho napálit, než dnes o Halloween, to se vážně povedlo. Paradoxem je, že The Prodigy, jsem měl na disku asi měsíc a z důvodu právě hlavní postavy dítěte, jsem film tenkrát vymazal. Dnes jsem hledal něco s tématikou Halloweenu a opět jsem narazil na tohle, sebral všechen odvahu a šel do toho. No tak fajn, dítě hrálo opravdu uvěřitelně, téma s reinkarnací děsivé, výborná hudba, bylo to vulgární, což mě překvapilo, nechyběla krev (střepy v chodidle, zmordovaný pes, závěr) a finále bylo přímo devastující. Jo, tohle se teda vážně povedlo, po tolika letech, konečně zasloužená (slabší) pětka dítěti. (31.10.2019)

U některých filmů je mi záhadou, jak se dostanou do kina. Tak tu máme další posedlost, sice lidskou duší, nikoliv démonem, leč výsledek je ještě mizernější, než v případě klasických duchařin. Mrazivá atmosféra se nekoná, napětí chybí, McCarthy se snaží strašit jen pomocí lekaček, což u žánrového fanouška fungovat nemůže. Jako celek sice film pro děti není, jenže to vypadalo, jako by autorům stála za zadkem cenzura. Trapná zakrývačka nahé postavy (nechápu, proč mu rovnou nenechali spodky, což by bylo přirozenější), momenty útoků rozsekané a prokládané zatmívačkami a gore nula. Horor má vyděsit, šokovat, znechutit, cokoliv, jen ne nudit. Objektivně jedna hvězda, druhou dávám za téměř konec v sadě (možný SPOILER - komu se vybavil Omen?) ale je ušmudlaná stejně, jako původní logo Orionu, jež souznělo s nekvalitním obrazem filmu. Milovníkům temných a děsivých příběhů rozhodně nedoporučuji. (18.02.2019)

Celé dětství se vymykal. Brzy mluvil, hodně se zajímal, byl kreativní. Nyní je mu osm a ke všem těm nej se přidává divné chování. A nějaká ta vulgarita v maďarském dialektu. A agresivní výpad na spolužáka ve škole. A mrtvý čokl. Spolu s odborníky se jeho rodiče snaží pochopit příčiny synova stavu. Nic pozitivního na ně ovšem nečeká. Znepokojivý malý hoch to navíc tak nenechá a půjde si tvrdě za svým. Rodičovská láska holt musí jít stranou. Posedlých dětí (psychopatický vrah umírá výstřely policejních zbraní, jinde se náš malý hrdina právě narodil) na plátnech známe dost, musím ale říct, že mi kombinace deset hodin večer, spící děti vedle v místnosti a solidní řemeslo sedla. Dokonce nečekaně dost. Lekaček je poskrovnu, když ale přijdou, mají grády, myšlenka reinkarnace není zlá, síla je ale spíš v atmosféře, která díky krokům synka postupně houstne. Moc by pomohla nápaditější režie a nějaká wow scéna navíc. Hodně nicméně pomáhá talent Jacksona Roberta Scotta, který na sebe upoutal pozornost široké veřejnosti už remakem hororu To. Mísí děsivé emoce a dětskou nevinnost. Výsledek je v mých očích poutavý a poměrně originální, cynici občas přivřou oči a těhotné tenhle kousek raději obloukem obejdou. PS: Sezení u specialisty kouzelné. (26.04.2019)

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)