Edmond

Vhled do klasické literatury s dojemnými okamžiky. 1)  Nevím, do jaké míry vznik snad nejslavnější francouzské hry probíhal tak, jak jej zobrazili ve filmu. Ale klidně by to tak být mohlo, co myslíte?_____ 2)  36letý scenárista a režisér (jindy též herec) Pařížan Alexis Michalik vytvořil film podle vlastní divadelní hry (spoluautor Albin Michel) z roku 2016. Inspiroval ho film Zamilovaný Shakespeare. Chtěl napsat něco podobného, ale s francouzskou stopou. Nenašel však investora a tak projekt uložil k ledu. Poté, co navštívil divadelní představení Shakespeare In Love, rozhodl se, že svůj scénář přemění v divadelní hru. Ta získala veliký úspěch, díky němuž se Michalikovi podařilo posléze sehnat na film peníze. Inu, podivné jsou cesty osudu..._____ 3)  28letý Thomas Solivéres (Edmond) tu, pravda, moc ze své mladické přitažlivosti neuplatnil. V dobovém ohávení s knírem a s málo vlasy nebyl skoro k poznání._____ 4)  Své služby filmařům poskytlo plzeňské Tylovo divadlo a dále pražské Divadlo na Vinohradech (exteriéry divadla de la Porte Saint-Martin, kde vznikl Cyrano) či Stavovské divadlo (exteriéry divadla du Palais Royal, kde vystupovala Sára Bernhardtová) či karlovarská Mlýnská kolonáda jako stanice dostavníků._____ 5)  Puristovi ve mně se chce poznamenat, že Ravelovo Boléro, které zní jako hudební podklad ve filmu, vzniklo až v roce 1928, zatímco děj filmu probíhá na konci roku 1897._____ 6)  Všiml jsem si jemné ironie, dost vzácné ve francouzských filmech. Setkání s Antonem Pavlovičem Čechovem v podniku U krásných slepiček (Aux belles poulles) mě vzalo za srdce._____ 7)  Nakonec mám prakticky všechny postavy ve filmu rád, což se mi jinak moc nestává._____ 8)  Výstižný koment: gudaulin****. (16.06.2022)

Jak byl napsán Cyrano, nejpoulárnější francouzská divadelní hra ever. Až na to, že vůbec! ____  Příběh o tom, jak neúspěšný autor divadelních her Edmond Rostand hledá v běžném životě kolem sebe inspiraci pro svůj masterpiece, je úplně vycucaný z prstu. A hrdě to přiznává. Dělá to s tak neodolatelným šarmem a takovou nápaditostí, že musí zahřát u srdce i ty, kteří jeho hru neznají (jsou vůbec takoví?). I přes tuhle přiznanou ztřeštěnost zasazuje do příběhu skutečné historické postavy a souvislosti, takže se přece jen něco reálného dozvíme. Osobně mi připadal motiv záměrně zaměněných autorů dopisů až příliš hladce odpuštěný – přece jen, šlo o stalkování, ne? A taky mi bylo líto Marie, protože ta si přes svou nadutost (nicméně dobře zdůvodněnou) zasloužila na premiéře hrát.____  Jinak ale film vítězí vtipem a nadsázkou a evidentní chutí, s jakou se na něm všichni podíleli. (02.01.2023)

V Česku prakticky neznámý herec Alexis Michalik okusil, jak je pohodlná režisérská židle, a zrodila se příjemná, jiskřivá komedie, jakých filmová velmoc Francie v posledních dvou dekádách produkuje jako šafránu. Edmond není jen úsměvná hříčka o vzniku jedné z nejslavnějších her, tedy o Cyranovi z Bergeracu, je to především film o epoše Belle Epoque, tedy "krásných časech" třetí republiky rámované léty 1890 až 1914, kdy Francie prožívala dobu prosperity, respektu vojenské mocnosti a stala se světovým centrem umění a módy. Zrodilo se specifické francouzské umění žít a užívat si, které ve filmu rezonuje. Ve snímku se sice nepředvádí nejznámější hvězdy francouzské kinematografie, ale označit zúčastněné za druhou ligu by bylo nactiutrhačství. Pokud někdo přirovnává Edmonda k Zamilovanému Shakespearovi, tématická blízkost tady je, ale u něj jsem se přes opakované pokusy nedokázal nikdy dostat až na konec, zatímco Edmond se mi strefil do vkusu i do nálady. Celkový dojem: 80 %. (04.02.2021)

Prostě se to najednou přihodilo, účinek se dostavil a já konečně přišla na chuť milostnému veršovanému dramatu Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu. Michalikův film, vyprávějící komediálně-dramatický příběh o zrodu a premiéře této veleslavné divadelní hry, mě natolik okouzlil, že se budu muset poohlédnout po nějakém starším zpracování Cyrana. (80%) (13.05.2022)

Sympaticky podaná atmosféra doby z přelomu 19. století, která trvala do začátku 1. světové války, a která nadobro přervala naprosto všechno, včetně "evropanství". Michalikova komedie do té doby dobře zapadá, tedy do doby, která už je nadobro "dead and gone". Zajímavá je představa jejího přesazení do naší (autorovy) doby, bez dobových kostýmů a zakroucených knírů. Asi by to bylo nesnesitelné. A možná i nepochopitelné. (03.03.2024)