Rodokmen krve

Španieli točia parádne psychologické drámy, ktoré svojim námetom a zápletkou dokážu zakaždým zaujať (teda väčšina). Čo sa týka El árbol de la sangre, tak musím uznať, že sa mi v tom trochu obtiažne orientovalo a miestami som sa v tom akosi strácal, vďaka čomu mi isto unikli aj určité súvislosti. Neviem či to bolo len mojim nedostatočným sústredením, alebo to skutočne bolo tak ťažko čitateľne, ale niekedy by predsa len neuškodila trochu väčšia priamočiarosť. Konceptovo bol však film kvalitný, herecké obsadenie príjemné a vizuál pôsobivý. Len škoda, že tej prekombinovanosti deju, ktorý to moc veru neuľahčil. 3* (31.03.2020)

Medem mě vždycky bavil, líbí se mi, jak moc toho dokáže říct jen obrazem a jak velký prostor nechává mé fantazii. Tentokrát jsem zklamaná. Nadějný začátek se časem přehoupne do unylé story, kde vykalkulovaná "osudovost" a doslovnost pohřbily všechna má očekávání. Sama nevím, jestli tři hvězdičky nejsou až moc... (02.02.2023)

Magický realismus v jeho nejúžasnější, nejpřístupnější a nejčistší podobě. Julio Medem je velký epický vyprávěč, geniální baskický režisér ze San Sebastianu, jenž mě uchvátil podobně jako před dvaceti lety se svým možná nejslavnějším filmem Sex a Lucía. Vyžaduje však divákovu naprostou soustředěnost, není možné polevit ani na pár vteřin, prolíná se tolik časových rovin, složitých vztahů mezi postavami, že nelze myslet na cokoli jiného. Střih se povedl na jedničku s hvězdičkou. Obecně mám pocit, že ve španělských filmech nemohou hrát herci a herečky, kteří nesplňují kritéria fyzické atraktivity, u Julia Medema je to vyhnáno možná až do extrému. Téměř jako by šlo o odkaz na Borise Viana a Zabte ošklivé! :-) (26.02.2024)

Maximálna dávka Medemovho fatalizmu. Životný príbeh ako skladačka osudom určená, ktorý človek nemôže ovplyvniť. Julio Medem tentokrát nešetril priehrštím osudovosti a prepletenia romantiky a erotiky, magických prvkov, miestami skĺzol do jemného gýču, ktorý sa dá s prehľadom odpustiť. Herci mali výrazné, zapamätateľné a ľahko podmanivé tváre, zahrali živo a emotívne, ako sme už v španielskej kinematografii zvyknutí. Oku lahodiace exteriéry lemovali iracionálnu dejovú líniu až má človek chuť tam niekde s nimi v tom príbehu byť a trochu si to užiť. Pravdepodobne nepíšem prvý krát, že Medemove filmy sú najmä o prežívaní a preciťovaní. V porovnaní s predchádzajúcimi dielami, hlavne ranými, je Rodokmeň krvi slabší na kvalite, i napriek niektorým mierne komickým scénam má svoje čaro. Čaro Medemove. (28.10.2020)

Marc a Rebecca přijíždějí na starou farmu, kde chtějí sepsat příběh jejich kontroverzních rodin. Chtějí napsat pravdu a ta bývá někdy velmi, velmi bolestná. Silný příběh, osudová setkání, spletité vztahy, náhody a v neposlední řadě láska, to je Medem jakého mám rád. Někdo může namítat, že je to překombinované a rozvleklé a lehce to zavání "PilcheroLindströmismem". Může být, ale mě to nevadí a za skvělý zážitek dávám plný počet hvězd. (11.12.2020)