Kramerová verzus Kramer

Herecký koncert Hoffmana a Streepové. Jestliže od dramatu očekávám, že mě nějak citově osloví (jakože já očekávám), tak u tohoto se to podařilo dvojím způsobem, protože jsem byl na konci filmu zároveň rozhořčený, ale také dojatý, a to se mi tak často nestává. Ano, je dost logické, že ženská část publika bude fandit Joanně a ta mužská Tedovi, ale tvůrcům filmu šlo o to, aby obě skupiny dokázaly pochopit (alespoň trochu) tu opoziční, což se (řekl bych) podařilo. Opravdu výborný snímek, který vřele doporučuju a jsem si téměř jistý, že ještě dlouho po jeho skončení budete o dané problematice přemýšlet. Zajímavý komentář: Oskar (22.07.2009)

Ódou na herectví jsou nepochybně výkony obou protagonistů: Hoffmana i Streepové v tomto nevšedním díle. Zásadnější jsou však jiné obecné otázky, na nichž je VERSUS založeno: výchova dítěte, vymahatelnost práva, úloha apriorismů v našem životě. V kategorii krkavčích rodičů muži nad ženami vysoce vedou, rohovnicky bych to vyjádřil známým trojpísmením r. s. c. Každé pravidlo má však svou výjimku - ženství a jeho negativní rysy se ovšem četností i závažností výskytu blíží horní hranici této velmi pomyslné kategorie. Fakt, že i matky opouštějí své děti, je nepopiratelný. Fakt, že existují desítky a stovky tisíc dětí a lidí, vychovávaných osamělými otci, je rovněž prokázán. Drama osamělého muže, který ve jménu svého syna rezignoval na svou kariéru, aby byl takřka vzápětí téměř deklasován i jako úspěšný a zodpovědný rodič, není nepůsobivé. A mateřské slzy lži, lítosti, malosti a vydírání - tak skvěle zahrané Streepovou - by měly zůstávat při posuzování svého dosahu součástí skutečnosti, že v tomto případě matka svou trestuhodnou nezodpovědností zaujala místo nezodpovědného otce platícího pravidelně alimenty s právem čas od času své dítě vidět a limitovaně s ním žít. Prosté poselství, civilní patetismus, kapky ryzího lidství dopuštěním ryzího umění skryté v nemalé kupě hlušiny. Svádět to všechno na hollywoodskou hru s city v tomto případě určitě nestačí. A stačit nebude - jsem o tom pevně přesvědčen - ani dalším a dalším generacím vděčných a nadšených diváků. (23.02.2008)

Trautenberk kdysi prohlásil, že to kyselo je moc kyselý, a já stejně kategoricky prohlašuji, že tohle melodrama je moc melodramatický a při vší snaze zároveň mělký. Že má závažné téma rozpadu rodiny a konfliktu kolem výchovy dítěte, o tom žádná, stejně jako je fakt, že ve snímku účinkovali v hlavních rolích nejvýznamnější herci své generace. Jenže mám prostě pocit, že jde o plochý film, kterému ve skutečnosti schází syrovost a který se bojí ukázat konflikt v celé své složitosti a bezvýchodnosti. Osobně znám řadu případů, kdy bolestná realita daleko překonala hollywoodský scénář. Tenhle film hezky manipuluje s divákovými city a nedá se mu upřít zručnost, ale žádnou citovou katarzi ve mně nevyvolal. Celkový dojem: 65 %. (20.06.2011)

Tento typ filmu mně není příliš blízký. Narážení na city diváka tímto způsobem nemám rád. Ovšem to čeho jsem se dočkal předčilo všechny moje očekávání. Příběh celkem jednoduchý, ale doslova zdrcující výkony Hoffmana a Streepové mě posadily do sedačky. Takhle ohromený už jsem dlouho nebyl, klobouk dolů. Chtěl jsem dát jen 4, ale nezbývá mně nic jiného než za 5. (06.10.2010)

Velice povedené a silné drama ve kterém podává Dustin Hoffman naprosto perfektní civilní herecký výkon v roli otce, který bojuje o svého syna. Oskar pro Hoffmana byl v tomto případě zasloužený ale co se týká Meryl Streep ta byla ve filmu přesunuta na hodně vedlejší kolej, tudíž Oskar pro ní mě docela překvapil. Film plyne pomalým tempem a nevyskytují se v něm nějaké pamětihodné nebo nezapomenutelné scény, avšak je natočen takovým způsobem, že mu rádi vše uvěříte. Možná i ten konec o kterém si nejspíše každý pomyslí něco jiného. (07.08.2008)