Smečka

Nechci na ten film být zlý, protože je lepší než KRAJINA VE STÍNU (která bude získávat České lvy). Lepší než poslední Slámův snímek je ovšem i záznam z nepovedené kolonoskopie (esteticky zajímavější a co do vhledu do problematiky přínosnější), a tak to není moc velká pochvala. Zkusím to znovu: celovečerní fikční debut Tomáše Polenského je docela ok televizní poč...kat, ono to jde do kin, a to navzdory střídání pár převážně interiérových lokací a s tak špatným zvukovým mixem? Snad napotřetí se mi to už povede. SMEČKA je dost výlučné dílo, čímž je zajímavá (neznamená nutně dobrá), protože se snaží kombinovat a) teenagerovský biják o dospívání, b) sportovní drama o lůzrech, mezi které přichází talentovaný nový hrač jakožto potenciální záchrana skoro odepsaného týmu, c) film-argument o šikaně. Zatímco v zahraničí jsou uvedená schémata velmi dobře osvědčená, uzpůsobená klasickému vyprávění, u nás jsou poněkud jiné tradice, založené na výrazné epizodičnosti a spíše pasivitě postav. Film, pod kterým jsou uvedeni Polenský spolu s Irenou Kocí jako lidé zodpovědní za scénář (dramaturg/yně buď neexistoval/a, nebo by měl/a vrátit peníze), je na pomezí dvou tradic. Na místo epizodičnosti pracuje s rozsáhlejšími žánrovými schématy, jenže po pár desítkách minut tyto opustí, takže na místo izolovaných jednotek máme větší bloky, jenže celek je stále nesoudržný. Od teen filmu o milostných trablech se přejde k dramatu o šikaně, aniž by se linie z předchozího (přebrání přítelkyně agresorem, potenciální nová dívka) jakkoliv dořešily. A zejména: žánrové, aniž by bylo inscenováno aspoň se základní schopností po naplnění konvencí, převládne nad argumentem, když rozhodující poslední zápas (schéma sportovního snímku) je důležitější než onen argument (snímek o šikaně), protože provázání kvůli náhlé názorové změně některých postav nefunguje. Vede to k paradoxu, kdy mládežnická podívaná proti šikaně je na konec o tom, že šikanu vyřeší leda šikana, protože agresorovi se v hlavě nerozsvítí, dokud nedostane přes hlavu hokejkou (a druhý pěstí přes hubu). Jo, a taky šikanovaní musí být opravdu nadaní, aby byli v týmu nepostradatelní. Dílo-argument vede k paradoxu, kdy nechce souhlasit s postavou otce (zastávajícího tezi, že násilí řeší násilí), ale ve výsledku je stvrzením jeho rady, že šikanátorům je třeba to vrátit, promluva a obracení se na autority výše je k ničemu. Ukázkový Everyday Patriarchy Bullshit, u kterého mě nejvíc zaráží, že se na výsledku jakkoliv podílela jakákoliv žena (jedna postava je mrcha, která z nevysvětlitelných důvodů začne chodit s agresorem, druhá taky funguje jenom jako objekt vztažený k mužskému "hrdinovi" a je z vyprávění eliminována, na matku nikdo nedá a způsobuje jenom problémy, přestože jako jediná má mozek a nebojí se ho použít). Oceňuji tak leda společenský přesah, kdy je ukázáno, že ve Zlíně je to o tom, kdo se narodil do jak privilegované rodiny, kdo má kolik peněz, kontaktů a absentující morálky. Akorát se obávám, že tohle vyplývá mimoděk (a takové jednání není potrestáno, leda na úrovni ega-neuposlechnutí otce, než na systémové rovině). Někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale protože to navzdory estetické konvenčnosti a dramaturgické nezvládnutosti míří do kin a ne do televize, přikláním se k lepším dvěma. (07.09.2020) (menej) (viac)

Dorostenecký hokejový klub se může chovat jako smečka. Do svých semknutých řad hned tak nepřipustí nově příchozího, jímž je brankář David Svoboda, i když má zjevný talent a potenciál. Cukrovka, se kterou se potýká, záhy nebude zdaleka jediným handicapem, kterému bude čelit. Šikana od jeho týmových spoluhráčů zaujme v hráčské kabině a na sociální síti hlavní místo. HC Vlci Zlín se  sice pohybují v zóně sestupu, na góly se dost nadřou, ovšem o morálce toho moc nevědí, načež se nová posila a osobnostně nejslabší člen týmu/smečky stává terčem posměchu, když víc píchá inzulín než svoji sličnou přítelkyni, v posteli se mu nestaví, patrně tím už předznamenal i to, že ho trenér odmítá stavět, zvláště když je dosavadní brankářská jednička jeho synem. Nátlak pak způsobí přetlak a ke krajním mezím už je jenom krok. Hokejové prostředí je z filmařského hlediska atraktivní. Většinou ale světlo světa spatří snímky, co oslavují/adorují nějaké hokejové milníky, případně i hokej jako kolektivní sport, výjimkou nejsou ani příspěvky, které cílí na znalost hokejové (trenérské) hantýrky a parodické esence. O šikaně ve sportu existuje snímků podstatně méně, jsou-li vůbec nějaké, v českých filmových vodách prakticky žádný takový podobný film nemá zastoupení. Tomáš Polenský chtěl tímto filmem upozornit na to, že něco shnilého je v hokejové říši, pochopitelně ovšem neudržel stoprocentní realističnost a připustil si i něco malinko fantazírování, aby děj dostal dramatické vyhrocení a žádoucí filmový rozměr. Na ledovou plochu i mimo ní poslal mladé neokoukané herce. Brankářskou výstroj si na sebe v hlavní roli navlékl Tomáš Dalecký, a coby otloukánek působí adekvátně. Jeho protivníci jsou přece jen herecky zdatnější. Tomáš Mrvík coby nesnášenlivý muž mezi brankářskými tyčemi uvízne v paměti, stejně dobře výrazně jsou na tom i další figurky z týmu. Václav Vašák coby přísný a nevraživý trenér působí hodnověrně, není ovšem nic známo o tom, proč se asistent trenéra, kterého ztvárnil Patrik Děrgel, chová k nováčkovi tak vstřícně a pozitivně a  tolik mu z výkonnostního hlediska věří. Hodně zvláštně řešen je i občasný pohled do rodinného zázemí hráčů. Vlastně zavítáme do obydlí pouze dvěma z nich: k Davidovi, které hýří na první pohled přepychem, přičemž jeho otec (Jiří Vyorálek) neustále dozoruje svého syna, dopřává mu veškerý (psychický) komfort, má vliv i na trenérskou činnost klubu a v neposlední řadě je v krajním případě psychického útlaku svého potomka nápomocen i u vyšetřovací komise. Vlastina Svátková plní  hlavně funkci vzorné matky a občasně promlouvá svojí rodnou slovenštinou. Trenér sdílí se svým synem víceméně průměrně vybavený činžovní byt a sází online na hokejové zápasy. Kolem hokejistů se motá hodně sličných děv, takže není překvapením, že Anastasia Chocholatá plní nároky mlsných suspenzorů dokonale, kdo si potrpí na cudné zrzky, má k dispozici Denisu Biskupovou. Tomáš Polenský si odbyl solidní hokejový křest, jeho debut u filmového kormidla se vymyká ustáleným produkčním standardům. Ne(obe)šlo (se) to sice bez vloženého okatého product placementu, pánské obleky a sportovní oblečení mají své největší zastoupení, ovšem výsledek je nadmíru vzdálený od ohraných dramaturgických zadání současné české filmové produkce. 8/10 (22.12.2021) (menej) (viac)