Neľútostný súboj

Ke kvalitní akci přibyla i dobrá psychologie. Nejsilnější stránkou filmu je asi scénář, který se zabývá i soukromím policistů i lupičů. Člověk se pak i se "záporákem" dokáže lépe ztotožnit. Je vidět, že to jsou také jen lidé z masa a kostí. Skvělé obsazení, Al Pacino byl možná trochu výraznější než De Niro, ale zase méně sympatický. (04.08.2003)

Tenhle film mě nijak nechytil. Za prvé je až příliš dlouhý a z toho následně nezáživný, vlastně se tam skoro nic neděje, všichni jen kecají a kde nic tu nic. Za druhý se mi mnohem víc zalíbil jeho originál Přepadení v LA od stejného režiséra, protože herci tam nejsou okoukaní a i když by dokázali těžko konkurovat kapacitám jako DeNiro a Pacino, jsou v těch rolích přesto mnohem přesvědčivější. DeNiro a Pacino totiž hrají úplně stejnej typ chlápků, jako už hráli spoustykrát dřív a taky to je proto pořád o tom samým. Ne že by to bylo špatný, ale jako tříhodinovej film je to nuda k ukousání a rozdělený na dvě části v televizi si to zas člověk nezapamatuje, o co tam vlastně šlo. Kdybych neviděl tu starší lepší verzi, nepamatoval bych si to dodnes. (27.12.2005)

Skutečně kvalitní snímek o souboji policajta a mafiána v podání dvou hereckých veličin, Pacina a De Nira. Kromě nich ve filmu vystupuje další spousta známých herců, kteří do děje většinou přesně zapadají a dotvářejí tak atmosféru tohoto snímku, jemuž se dá vytknout snad jen poněkud přemrštěná délka. (17.05.2003)

Naprosto bezchybný snímek (ač skoro tříhodinový) s perfektní režií Michaela Manna, kamerou Dante Spinottiho a hudbou Elliota Goldenthala.Skvělé výkony tu podává snad úplně každý, od DeNira, Pacina, přes Treja až po Fichtnera. Samotný závěr filmu je sice výborně natočený, což ale nemění nic na tom, že mi dost vadí to, jak to skončí (leč to prostě jinak ani skončit nemohlo) a taky třebas i to, že příběh některých postav zůstává nedořčený. (04.06.2002)

Nenápadná akční krimi, která jde v psychice postav i po nejdrobnějším detailu, i té nejmenší scéně dodá silný význam a napětí nechá vyšplhat na až neuvěřitelnou míru. A komu fandit? S neodbytným mrazením v zádech snad jedině oběma. Chvíle, kdy Neil vidí Vincenta přicházet po chodníku je bombou, na kterou jsem se celou druhou polovinu natěšeně třásl. Heat je prvním otevřeným vítězstvím Mannovy civilní formy a nemizícího pocitu bezprostřední interakce s dějem. Mám v sobě úzkost. Držím si ji tady, abych byl ostrý a pozorný. To potřebuju. (07.02.2006)