Život je krásny

Na tento film jsem nešel do kina, protože jsem si myslel, že jde o jednu z těch patetických, 'laskavých, 'hluboce lidských' a jinak postižených tragikomedií, jaké se v posledních letech rády točí. Ukázalo se, že jsem se mýlil a rád to přiznávám. Je to sice film, který je v podtextu velmi tragický, ale zároveň jsem se opravdu hodně smál (skutečně, nahlas smál). Humor je tady, podobně jako v sitcomu M. A. S. H. použit jako sebeobrana hlavního hrdiny před válkou. Třeba scéna, kdy Roberto Benigni 'po svém' překládá slova německého důstojníka, jehož řeč neovládá, je velmi mashovská. Velice na mě zapůsobil Horst Buchholz v malé, klíčové roli. Nicméně celý, opravdu celý film je skvělý zážitek, vřele doporučuji. (23.02.2003)

Někdy i věčný optimista jako já dospěje do fáze života, kdy ho nebaví žít, nebaví ho předstírat, že je v pohodě, když je ve skutečnosti vyrvanej z těla, někde mimo tenhle svět. Nebavilo mě sledování filmů, kniha pro mě byla něčím, co mi odvedlo myšlenky, ale ne na dlouhou dobu. Moje komentáře mě nebavili a svět totálně za plexisklem. Rezignoval jsem... to asi souvisí s věkem. Život je krásný jsem viděl jako malej kluk. Nelíbil se mi, a popravdě jsem to, podobně jako Giosué, nepobíral. Jenže člověk míní, život mění a já, teď už životně obroušenej, chápal. Benigni na předávání Oscarů předvedl svou italskou krev. Pro sošku si doskákal přes hlavy diváků. Divák nevěřícně kouká, stejně jako u závěru filmu, akorát s tím rozdílem, že až nyní jsou vaše oči už notně obrečený, neschopný zaostřit. Zažili jste někdy pocit, že vám něco uniká, že to musíte dohnat i za cenu toho, že zemřete? Já ano. A Robertovo suprová báseň mi ukázala, že přání nemusí znamenat utopii. Jasně, teď se ptáte, kde jsem k tomu přišel, když film o tom vlastně nevypovídá, ale já vidím věci jinak, odlišně. Při pohledu na padající list si neřeknu: "Ty vole, zase podzim." Ale spíš mám chuť vzít plnou hrst a rozhazovat je. Prostě si užít tu změnu, která se nabízí. Tenhle film byl silný presso, který mi srdce rozbušilo a vyplavilo z těla. A i když vím, že žít věčně nebudu, že to přijde co nevidět, tak budu konat. To mi řekl Benigni, tak jsem to pochopil... (07.10.2009)

Tak, tak, člověk si musí udělat život krásným a držet si co nejvíc na distanc ty, co se mu jej pokoušejí zkazit a to i když jsou podmínky pro výše uvedené prakticky nemyslitelné.. Některé vzdechy o naprosté nereálnosti spojuji s nedostatkem elementární fantazie, neboť příběh vyprávěný z pohledu malého Giosuého ji evidentně vyžadoval. Stejně jako vzpomínka v podobě nádoby plné lásky i zla, která se roztříštila v paměti na tisíc kousku, aby byla následně lepidlem dětské naivity, nezkaženosti a pohádkových příběhů znovu slepena dohromady. Benigni jako režisér nezištně srdcervoucí, lidský a místy i ohromně vtipný a i když si jako herec nálepku "Mlčenlivej Bob" asi nikdy nevyslouží, tady mi jeho pavlačová kadence mluvy zapadla do rámce vyprávění. Scéna "překladu" táborových pravidel nezapomenutelná - jako z Černé zmije.. (23.11.2011)

Komediálne drámy mám nesmierne rád, pretože netlačia na city ako čistokrvné dramatické ciťáky s tragickými koncami, a ani nie sú čistým komediálnym úletom. Je to taký smiech cez slzy, ktorý je zaslúžený práve silným príbehom, dokonalým hereckým prejavom a umnou réžiou. Dať dokopy koncentračný tábor s humorom nie je práve najľahšia úloha a je to prechádzka po veľmi tenkom ľade, ktorý sa mohol pod Benignim kedykoľvek prepadnúť. Jeho cit pre dokonalú súhru komédie, fantázie a tragédie sa ukázal ako zlomový a ukážkový. Ale ak sa niekto snaží zhodiť film tým, že sa mu zdá zobrazenie koncentračného tábora málo podobné realite, tak si asi neuvedomuje zmysel filmu a jeho hlavnú pointu. Život je krásny práve s takýmto typom filmov. 95%. (07.12.2013)

ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... (08.08.2002)