Baby Driver

Už dávno mi žiadny film neurobil takúto radosť. Niektorí diváci tvrdia, že pod nalešteným povrchom nič nie je. Čože? Je tam ohromne sympatický a zároveň veľmi cool hrdina (ako si tam furt s tmavými okuliarmi počúva muziku a tí drsní gangstri sa z neho idú posrať od nervozity, to nemá chybičku). Je tam jeho frajerka Lily "Popoluška" James, ktorú by som si najradšej natrel na hrianku a pomaly chrumkal. Je tam celá zbierka zloduchov, z ktorých každý by stačil na samostatný film (dobrý zloduch je dnes vzácnosť a tu sú hneď traja skvelí). Má to kopu milých osobných momentov a príbehov, takže vám na hrdinoch naozaj záleží, smejete sa s nimi, bojíte sa s nimi a na konci som sa pristihol so slzou na krajíčku. Hlavne je to ale fantastická akčná jazda, vedľa ktorej je Rýchlo a zbesilo iba Mľandravo a znudene. Prakticky celý film (fakt úplne celý, aj dialógové scény) je nastrihaný na hudbu. Keď gangster strieľa na ulici do polišov a výstrely idú presne na bicie vypaľovačky Brighton Rock od Queenu, tak som si skoro cvrkol. Spočiatku je to vtipné, skoro komédia, potom to poriadne stemnie a dokáže to byť napínavé, že som sa až ošíval. A ešte je to aj R-ko, takže Jamie Foxx môže dávať motherfuckera (vie ho snáď ešte lepšie ako SLJ) a keď sa strieľa z brokovnice, tak čliape červená. U mňa dokonalá letná zábava. (28.07.2017)

Celkom zaujímavý snímok, základná os príbehu sa síce moc neodlišovala od štandardnej romanticko-akčnej schémy, kde hlavný hrdina sa zaľúbi a chce sa napraviť, no táto klišé dejová linka bola pomerne originálne predostretá divákovi. Tiež sa mi páčila audiovizuálna zložka, to bola nádhera. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (07.10.2017)

Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp. (19.09.2017)

Dostal jsem zhruba to, co jsem čekal. Ukázky prezentují Baby Drivera jako dynamickou jízdu, kterou také je. Wrightova režie je svižná, dvě hodinky příjemně odsýpají a není pochyb o tom, že anglický miláček davů má řemeslo pevně v ruce. Akce je přehledná, neustálá přítomnost hudebního podkresu pomáhá udržovat tempo a nechává diváka v příjemném očekávání, co přijde dál... Jenže ono právě nic nepřijde. Scénář je totiž velkou slabinou, příběh se od začátku vyvíjí tím nejpřímočařejším způsobem a nenabídne žádné zajímavé twisty či úkroky stranou. Wrightův svět je formálně vypulírovaný, ovšem obsahově vyprázdněný. Když začnete příliš horlivě dumat nad logikou některých situací, řítíte se do pekel stejně jako můj vlasatější kolega. Závěrečná akce je však dostatečně dlouhá a katarzní na to, abych na scenáristické slabiny na chvíli zapomněl, za což si Wright zaslouží pochvalu. Jak jsem psal, dostal jsem to, co jsem čekal, bohužel ale ne to, co jsem v skrytu duše chtěl. (16.08.2017)

Natočit akční film, v němž se skoro všechno děje do rytmu hudby, kterou podle aktuální nálady nebo příležitosti poslouchá hlavní hrdina, považuji přes občasnou klopýtavost a nestálou míru nadhledu za skvělý nápad, jak oživit muzikálový žánr (a zároveň jej takto podvratně podsunout divákům, kteří muzikály jinak ignorují a nejlepším letošním filmem pro ně doposud byl osmý díl Rychle a zběsile). Můžeme Wrightovi vyčítat, že jeho film není stylisticky nijak výrazně ozvláštňující (stejně stříhal akci už v U konce světa), že nezvládá práci s ženskými postavami a na rozdíl od svého velkého filmařského vzoru Quentina Tarantina zůstává i po čtyřicítce nedospělým nerdem se slabostí pro samoúčelnou fetišizaci filmových odkazů (silnice ubíhající jako v Lost Highway, stejně poničené sluneční brýle, jako měl Warren Beatty v Bonnie a Clydeovi), který pořád dokola vypráví ten samý příběh o hrdinech, kteří musí dospět, ale zároveň se můžou nadále bavit v zásadě stejným způsobem, obývat své únikové světy a být při tom hrozně cool. Nebo si prostě můžeme užít originální letní blockbuster s božím soundtrackem a několika neuvěřitelně našlapanými akčními scénami. Jelikož sám zatím alespoň ve vztahu k popkultuře dospět neplánuji, volím druhou možnost. Více jsem se o filmu rozepsal na svém blogu. 85% Zajímavé komentáře: Douglas, JFL, Cervenak (13.08.2017)