Slídil

Skoda, ze som videl remake SLIDILA (2007) taktiez s Michaelom Cainom akurat v ulohe Andrewa tak davno, lebo tazko sa mi tieto 2 filmy porovnavaju, kedze som dal remaku o dost slabsie hodnotenie, aj ked premyslam, ako mohol reziser Kenneth Branagh skratit verziu iba na 85 minut. Zo zaciatku ten prevlek na klauna ma trosku nudil, ale potom ked zacalo ist doslova o zivot a divakovi bude jasne, ze toto nie je iba zabavna hra, ale z mojho pohladu dost odporna, vrazedna hra, od tej chvili som sedel ako prikovany a 138 minut mi ubehlo ako po masle. Scenar je podla mna dokonaly a premysleny, herecke vykony genialne. Obaja herci boli nominovani na Oscara v tej iste kategorii za najlepsich hercov v hlavnej ulohe, avsak radost z Oscara mal v tom obdobi zrejme favorizovany Marlon Brando za ulohu v KRSTNOM OTCOVI / KMOTR (1972). Joseph L. Mankiewicz bol nominovany za najlepsieho rezisera, avsak z Oscara sa mohol tesit Bob Fosse za muzikalovu dramu KABARET (1972). ________ Laurence Olivier - (Andrew Wyke) +++ Michael Caine - (Milo Tindle) +++ (17.04.2011)

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)

Nafoukaný snobský spisovatel si pozve domů milence své ženy, sebevědomého italoangličana. A rozhodně nejdou pít čaj. Spisovatel miluje drsné hry, ovšem milenec také není žádný slaboch. Celý film stojí na skvělém hraní Laurence Oliviera (už chápu, proč je tak legendární herec) a Michaela Cainea. Nikdo jiný ve filmu nehraje, ten celý patří jen jim. Jediná výtka je, že to mohlo být kratší. A pak taky určité zvraty šly odhadnout. Jinak hodně dobrý. (13.12.2010)

Mrazivá sofistikovaná konverzačka s výrazným minimalistickým pojatím, ktorá začína ako nevinná slovná hra a skončí čoby nebezpečne vyhrotený a šialený thriler. Spočiatku som sa tejto snímky obávala a myslela som si, že nedokážem udržať vyše dvojhodinovú pozornosť pri intelektuálnych dialógoch, navyše má tento film jasný divadelný podtón, pretože sa v ňom objavujú len dvaja herci. Olivier a Caine vystriedajú toľko zaujímavých humorných i vážnych póz, že nedokážu ani sekundu nudiť a vynikajúco sa vzájomne dopĺňajú. Milujem filmy odohrávajúce sa na odľahlých zámkoch (Vražda na večeri), pretože pôsobia sugestívnym morbídnym dojmom, vytvárajú napätie len súhrou hereckého nadania, skvelého scenára a stiesňujúcej atmosféry. Po tejto snímke som bola úplne prikovaná do kresla a bola nadšená po obsahovej, formálnej a rovnako i hereckej stránke. (03.01.2011)

Dva (si) hrají a třetí se baví. Ale klidně může hrát s nimi, počet hráčů není omezen. Podivuhodně přímý úvod budí dojem, že před nás byly vyloženy všechny karty a že s námi bude jednáno na férovku, což je nejen lákavé, ale také blbost. První zvrat vše mění. A když byl stejný fígl použit podruhé a potřetí, znovu jsem naletěl. Oba dva pánové zvládají své party bravurně. S anglickým humorem a elegancí vlastní téže krajině. Nesmíme opomenout ještě jednoho aktivního hráče: Joseph L. Mankiewicz svou režií důmyslně mate. Prostříhává na objekty, které pod jeho vlivem začnete považovat za důležité, ačkoli třeba vůbec nejsou. Nepodstatné detaily a nejistota, jestli se předpokládá znalost toho, co některá z postav neví, vedly v mém případě – vždy až do odhalení stěžejního faktu – k vytváření různých hypotéz, kterážto aktivita nemusí nutně skončit s filmem (jaký má třeba význam červený plášť do deště a k němu náležející klobouk?). Všechno je jenom hra. Možná. Všechno je jenom film. Nepochybně. Pomalu dovírám ústa otevřená dokořán z úžasu nad více než dvěmi hodinami naprosto strhujících výměn vypilovaných vět mezi dvěma herci a doufám, že Slídila někdy spatřím tam, odkud přišel a kde je dojem hry ve hře bezesporu ještě o pár jednotek působivosti vyšší – v divadle. 90% Zajímavé komentáře: Psema, Lookass (17.01.2010)