Julius Caesar

Brando si pripisuje, už 3. nomináciu na Oscara v intervale troch, po sebe, idúcich rokov, zatiaľ ešte nič, ale príde to o rok, vo štvrtej, a konečne, premieňa, a to u Elia Kazana. Marlon ako Mark Antony, je vynikajúci, mňa osobne zaujali, iné dva, herecké výkony, menovite James Mason a John Gielgud, ako Brutus a Cassius, medzi ktorými sa uskutočňujú intenzívne rozhovory s uštipačnými poznámkami, najmä kvôli nim, je film, tým čím je, a nie je to, Marlon Brando, i keď na seba, samozrejme, upozorní, ako to má vo zvyku, ale akosi mi tam v tejto úlohe, nepasuje. Celý film, pôsobí ako JAVISKO, divadelný štýl, má čiastočne úspech, čiastočne to kazí, výsledný dojem. Mankiewicz už je skúsený a ocenený, odmenený režisér a scenárista, jeho Julius Caesar, je vskutku, pozoruhodný projekt, ktorému čosi chýba, kvôli čomu, by som naň nezabudol, a tak v konečnom dôsledku, najlepšia scéna celého filmu, je ohľadom sprisahania na Caesara, to je naozaj, brilantná scéna ! (13.03.2016)

Divadelní vyznění a shakespearovská angličtina působily trochu netradičně, čekal jsem spíš klasický historický film odehrávající se v antice, ale nevadilo to. Přestože jako hlavní hvězda je psán Brando a jeho Marcus Antonius, měl jsem pocit, že největší důraz je kladen na postavu Bruta (James Mason). Mason mě svým herectvím nikdy v žádném filmu moc nenadchnul a tady taky ne. Zato Brando když je na plátně, tak to umí pořádně rozjet. Jeho monolog nad mrtvým Caesarem je vskutku vrcholem filmu. Bohužel přichází už v polovině a krátce na to (po vytvoření druhého triumvirátu) se to jaksi celé zadrhne a poslední půl hodina odehrávající se na bitevním poli (respektive spíš ve stanech v ležení je docela strašná nuda. Ale celkově vzato povedený film :-) (13.05.2013)

Julius Caesar pro mě byl další výpravou do světa filmových adaptací Williama Shakespeara. Po Richardu III. jsem se ponořil ještě více do historie a vydal se do starověkého Říma. Na začátku pochválím atraktivní námět a propracované dialogy a monology charismaticky napsaných, obsazených a zahraných postav. Marlon Brando jako Mark Antonius a James Mason jako Brutus to zvládli perfektně. Ty kvanta dialogů pronášeli přesvědčivě a s přehledem. Tady pro mě ale leží také hlavní problém. Textu je opravdu neskutečně mnoho a více než tři čtvrtě filmu se divák jen kouká na jednu velkolepou deklamaci za druhou. Při první jsem byl napjatý, při další má pozornost uvadala a postupně mě to přestalo bavit. Výtečně zahraný projev plný silných slov a krásné mluvy rád ocením, ale sebelépe proveden mě zkrátka nebaví hodinu a půl. Přišlo mi to režisérsky nezvládnuté. Chyběla jakákoli postupná gradace, bylo to jako sled obdivuhodných řečnických cvičení, zahltilo mě to a uspalo. Nakonec jsem to dával několik večerů a nebavilo mě to. Nemělo to vůbec spád a utopilo se to ve své přehnané dialogové (monologové) velkoleposti. Navíc to postrádalo napětí, když stejně všichni ví, jak to s Caesarem nakonec dopadne. (21.12.2023)

Jednoznačně nejlepší Gaius Julius Caesar, do dneška mám před očima pár scén včetně jeho zavraždění v senátu, nebo scénu na schodech pře dím, kde řečnil Marcus Antonius. Bohužel, víc si už ale nevybavím..Černobílá klasika s pestrou mozaikou postav převedená do lidských příběhů a osudů. Škoda jen toho, že ji naše televize celkem neprávem opomíjí. V hlavní roli mladého rebela Antonia, pravé ruky Caesarovy, velkého megalomana, který se zhlédl v orientálním způsobu života, což mu rodilí Římané nikdy neodpustili, se tenkrát blýskl mladý Marlon Brando teprve ve svém čtvrtém snímku a byla to herecká paráda. Caesara si zahrál Louis Calhern a jeho hlavního vraha, Bruta, James Manson. Film líčí vzestup a pád římského imperátora, setkáváme se tu s velkým množstvím květnatých dialogů (to ta Shakespearova předloha) především tedy v senátu (zde tak trochu na úkor akčních scén), ale to neva. Některé tam přeci jen byly, třeba ta ve skaliskách. Pomálu zde není ani všelijakých záludností a palácových intrik, ostatně ve starém Římě o ně tenkrát nebyla přeci vůbec nouze, že?Nakonec bych se snad jen zmínil o tom, že jsem tenkrát, a to se musím přiznat, asi jako patnáctiletý kluk ten konec pěkně obrečel. Líto mi bylo toho zkrvaveného pána na palácových schodech a toho úžasného Antoniova proslovu:-( (19.10.2007)

Julius Caesar ač natočen dříve než Kleopatra nebo Spartakus, je tak trochu ve stínu těchto dvou historických velkofilmů, ovšem tak trochu neoprávněně. Marlon Brando zářil a odrazilo se to také na celkovém výsledku, který je více než dobrý. Jen je téma na rozdíl od těch dvou zmíněných filmů méně akční a proto i možná méně známé. (31.10.2012)