Kleopatra

Tuto filmovou verzi velkého Kleopatřina životního příběhu, do nějž vstoupili i velcí Římané prvního a druhého triumvirátu na sklonku existence republikánské periody římských dějin, je nutno chápat jako poměrně solidní odraz věcného zpracování líčení pohnutého Kleopatřina života v klasické antické literatuře. Balancování mezi kasovním trhákem a pokusem o historickou věrnost i snahou odvést své hollywoodské představě o velkofilmu a přitažlivé, peněžně zajímavé podívané dopadlo nad očekávání dobře. Herecké výkony, velkolepá výprava, která neznenásilňuje tehdy známou dostupnou historickou skutečnost, to všechno mluví ve prospěch tohoto dnes již klasického díla. Pohlížíme-li na něj jako na výtvor své doby rozvoje žánru hraného filmu v širším celku národní i světové kinematografie, odpadne řada dalších možných výhrad a naopak přibude nadčasových kladů. I stáří má svůj půvab a lesk, zvláště, když má tak mladé a sličné tváře např. jako Elisabeth Taylorová nebo Richar Burton. (17.03.2008)

Tento film sa najviac (než hocičým iným) preslávil hlavne tým, že svojho času pri rozpočte 44 miliónov dolárov (Ben Hur stál iba 15 miliónov!) bol najdrahším filmom v dejinách a v dnešnej dobe pri započítaní inflácie vychádza táto suma na vyše 300 miliónov dolárov, takže svoje prvenstvo si zachováva dodnes. Samozrejme práve pre toto je možné Kleopatru považovať za veľkofilm medzi veľkofilmami a z Taylorovej urobil hviezdu číslo 1 (mne osobne sa jej meno už hneď na začiatku spojí s Kleopatrou, tak isto aj Rex Harrison s Cézarom), okrem toho strháva na place na seba vždy najväčšiu pozornosť - počas filmu vystrieda 65 kostýmov, vrátane jedného z rýdzeho zlata!, jej honorár bol v tej dobe neslíchaný 1 milión dolárov!. Dá sa teda povedať, že veľkoleposť tohoto filmu ho úplne zatienila, pre mňa osobne je scéna, keď prichádza Kleopatra do Ríma až nechutne megalomanská (naozaj sú za všetkým vidieť iba tie milióny), na druhej strane kvalít Ben Hura tento film nedosahuje, to isté sa dá povedať aj o hudbe Alexa Northa (Spartakus), taktiež aj celkovom prístupe. Väčšinu času je film postavený na dialógoch, bojové scény potom nedostávajú potrebné vyznenie. Ak by sa mal zostaviť rebríček troch najvýznamnejších a najvelkolepejších sandálových eposov tak to rozhodne sú Ben Hur, Spartakus a Kleopatra. (15.03.2008)

Film k nezaplacení. Nevím, kterého troufalce napadlo svěřit projekt za nějakých 44 milionů dolarů (dnes s inflací téměř 300) do rukou režiséra konverzačních dramat. A konverzační drama je přesně tím, k čemu má Kleopatra nejblíž. Akorát je pompéznější a místy až nechutně megalomanská (Kleopatra vjíždí do Říma – scéna, která bere dech). Dialogy nejsou špatné, Mankiewicz je umí režírovat, ale po odečtení pozlátka a parádně fungující chemie mezi Taylorovou a Burtonem, zůstávají jenom ony. Copak lze tři hodiny se zaujetím sledovat rozhovory lidí v drahých šatech? Vydržel jsem hodinu, načež mou pozornost zaměstnávalo jenom množství peněž vražených do každičkého záběru. Ale stejně jako v případě Bena Hura je všechno tak „mega“, že musím chtě nechtě sáhnout po slabších čtyřech hvězdičkách. Apendix: Je mýtus, že byl film propadákem, ve skutečnosti díky nehorázně vysokému vstupnému a tzv. roadshow uvádění vytáhnul studio Twentieh Century Fox z finanční krize. 75% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Oskar (01.12.2007)

Mnohými kritizovaná, ale podle mého názoru rozhodně kvalitní a zajímavá verze příběhu Kleopatry a Julia Caesara. Elizabeth Taylorová a Richard Burton jsou ve svých rolích přesní, jediné co bych filmu vytkl, je přílišná roztahanost a rozvláčnost děje (a když tady čtu, že director's cut má přes 5 hodin, jímá mě hrůza). (25.07.2002)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)