Rosamunde Pilcher

Člověk (resp. žena) si občas rád pustí nějakou jednodušší podívanou, u které se dá vypnout mozek, podívanou s pohlednými lidmi, krásnými stylovými interiéry a působivými exteriéry a prostoduchým příběhem bez složitých zápletek a náročných dialogů... Ale co je moc, to je moc! A Divoký tymián už je fakt moc. Hlavní hrdinka je tak hloupá, že nejenže se s ní jako divačka nedokážu ztotožnit, ale neustále mě svou tupostí rozčiluje. Mužští představitelé jsou taky zoufalci, alespoň ten klaďas mohl být pohlednější, aby člověk té holce trochu záviděl... O příběhu a zápletce snad ani nemá cenu mluvit, něco takového by vymyslela čtrnáctiletá holka, která v osmičce propadla, protože četla pod lavicí harlekýnky. Včetně těch neskutečných dialogů (kterým ještě "pomohl" neumělý překlad - například "vyčistit si nos" namísto "vysmrkat se" - školácké chyby). Takže romantiku z prostředí anglického venkova jo, ale Divoký tymián tedy fakt ne, ten se opravdu krutě nepovedl, a propadá se tímto na samé dno filmové tvorby. (16.10.2012)

Nerozumím tomu, proč se takové herecké hvězdy, jako je Michael York nebo Jacqueline Bisset, propůjčují k vystupování v takových... jak to říct slušně?... mizerných filmech. Tento počin je dle mého názoru stejně zbytečný jako většina filmů natočených podle Rosamunde Pilcher, která chrlí (nebo chrlila) své předlohy jako velkovýrobna - na první pohled je každý trochu jiný, ale nakonec si uvědomíte, že jsou všechny podle jednoho mustru, nezáživné, předvídatelné... Což mi ovšem nevadí tak jako ty neuvěřitelně tupé dialogy, které šustí papírem tak hlasitě, že člověk neslyší vlastní myšlenky. O odbytých překladech nemluvě. (15.01.2013)

Typická pilcherovská šablona. Výchozím bodem je vždy to, že někdo se vrací do Anglie. Tam se ubytuje v nějakém starobylém venkovském sídle. A zamiluje se. (Jeden z nich je potomek šlechtického rodu, případně patří do nějaké slavné přebohaté rodiny). Milostné dialogy i následné peripetie se z poloviny odehrávají na útesech (odkud občas někdo spadne, aby se mohl ocitnout v tělesné blízkosti zachránce) a z druhé poloviny ve sterilně útulných interiérech. Nuda k uzoufání, ploché postavy, papírové dialogy, předvídatelná zápletka (lásce samozřejmě někdo nepřeje) i happy end. Hezké exteriéry na hvězdičku nestačí. (09.06.2016)