Nikdy neodvracaj zrak

Nevědomá obžaloba uměním... Úplně se vyhnout očekávanému konfliktu (tedy střetu mezi hlavním hrdinou a hlavním záporákem) je jistě originální a nehollywoodské, přesto si myslím, že by ono konvenčnější rozhodnutí scénáristů bylo vhodnější. Přesto si myslím, že by bylo působivější, zábavnější a dodalo by snímku na vážnosti a síle. Po velmi slibném začátku (Elisabethin osud), se s každou "skokovou" změnou v životě hlavního hrdiny (dospělost a zamilování / odstěhování od tchána a tchyně) film stává stále zdlouhavějším a nudnějším. Namísto, aby se zabýval zábavnými postavami a zločiny z minulosti hlavního záporáka, nesmyslně dlouho nám ukazuje ploché kladné postavy a jejich milostný vztah. K dovršení všeho považovali tvůrci za důležité zaměřit se na studenty a učitele Akademie moderního umění, namísto řešení hlavního konfliktu. /// Filmu ale nelze upřít onu výbornou první půlhodinku, stejně jako mu nelze upřít výbornou hudbu a pár silných momentů. Rovněž se domnívám, že lidem s hlubším vztahem k výtvarnému umění, než jsem já, se bude snímek líbit více. I tak je to zahozená šance na obrovské strhující rodinné drama, jen kvůli snaze nebýt očekávatelným, ale přesto zůstat tak trochu sentimentálním a patetickým. (19.04.2019)

Evropské, kulturní, umělecké, životní, dobové, malířské, svinské. Za mě - s autorem nebo bez - naprosto uspokojující umělecký výtvor. Co do děje bylo jediné malé mínus v pár hluchých místech, která ale vyplnila jen přechody mezi zlomem v ději. Herecky famózní, Sebastian Koch je bastard každým coulem, Tom Schilling je zajímavá mladá tvář. Hudba fantastická. Děj je od začátku vybičován a žene se kupředu. V další části hledají hlavní hrdinové půdu pod nohama, a v části poslední přichází klid a rozuzlení. Tak to na mě alespoň působilo. Krásný příběh, který je pravdivě vyprávěn. ..was bist du?.. (07.05.2019)

Epický příběh, který vás zároveň dostane do kolen svojí intimitou. Nejlepší německý herec (nojo, Tom Schilling fangirl), nejlepší hudební skladatel (November, omg!), rodinná tragédie versus životní láska, východoněmecká politika versus umění, časový rozptyl 40 let a přenádherná výprava. Díky bohu že se Florian Henckel von Donnersmarck vrátil k německé historii, The Tourist byl mega fail a tohle mu sedne stejně jako Životy těch druhých! No, a kéž by ten film byl ještě delší. (03.03.2019)

Tie tri hodiny ubehli až príliš rýchlo a bezbolestne, čo vzhľadom na ťažkú tému pôsobí trochu podozrivo. Donnersmarck akoby upustil od artovejšieho poňatia svojho opus magnum a Werk ohne Autor je nakrútený s väčším ohľadom na väčšinového diváka. Na triky ale napríklad peniaze neboli a bombardovanie v úvodnej časti pôsobí dosť lacno, pričom film by sa bez podobných scén bez problémov obišiel. Ide skôr o dôkazový materiál, že keď sa dostatočne snažíte, prežijete v akejkoľvek dobe a kabáte. Napriek tomu sa vzťah medzi sebeckým Carlom a charakterným Kurtom skoro vôbec nikdy nevyhrotí, prvý síce ovplyvňuje život toho druhého, ale ten si v konečnom dôsledku len maľuje a miluje svoju ženu. Film tak akoby okrem oného nájdenia vlastného prejavu v umení nikam nesmeroval. (06.04.2021)

Snažil jsem se neodvrátit zrak, ale to bohužel u některých přeceňovaných filmů není možné. Tentokrát mě Němci zklamali. Hraje to na rádoby hodně dramatickou a psychologickou strunu, přičemž samotné vyústění působí spíš hodně úsměvně a nepřesvědčivě. V kombinaci se šílenou délkou pak vcelku nekonečná ubíjející záležitost.25% (05.08.2020)