Bludička

Existencionální drama o tom, jak těžké je žít s alkoholem a o kolik je těžší žít bez něj. Kdyby Malleho předchůdce Dag och natt nebyl šmrncnutý Godardovým odtažitým způsobem režie, asi by aspiroval na film roku. Takhle vznikl studený a těžkopádný film, což je obrovská škoda již vzhledem k výkonu hlavního představitele. (26.09.2013)

Po odchode z protialkoholickej liečebne sa Alain stretáva so svojími známymi a spoločne spomínajú na staré dobré časy. Hoci je dávno rozhodnutý, čo urobí so životom, aj tak mu dáva šancu. Film s výstižným názvom konfrontuje snahy zmeniť vlastnú existenciu s reálnym životom a silou v ňom niečo zmeniť a uspieť. (15.01.2012)

Ono problémom filmu nie jeho celkom slušný a uveriteľný scenár, ako istá neduchaplnosť a ťažkopádnosť. Malle občas zobrazuje svoje postavy akoby nerozumel ich vnútorným svetom, a nerozumel ani samotnému obsahu filmu. Občas to skĺza do predstieranej hĺbky a otravnosti... Zostáva dojem, že tvorca chcel _veľmi_ natočiť existenciálno-psychologickú drámu. (15.04.2013)

Toto je velmi silně působící drama. Ano je to především existencialistický film, jehož hrdinou je sice alkoholik, ale je to především portrét jednoho typu člověka, který se vyskutuje v každé době, a v každých podmínkách. To, že se odehrává zrovna v francouzských reáliích, a že je natočen v 60. letech mu dává specifický ráz, přesto je velmi srozumitelný každému, tedy i dnešnímu (stejně i včerejšímu či (snad) i budoucímu) člověku. Protože lidské podmínky se za těch několik tisíc let (natož od doby natočení tohoto filmu) nijak zásadně nezměnily, totiž ty "existenicální" podmínky. Proto by měl být tento film stále aktuální. Nadto je neobyčejně přitažlivý pro mě tím, že je o člověku, který se chystá skoncovat se životem a prožívá svůj poslední den a bilancuje. Tak i každý z nás by měl žít jako by se loučil se životem. Pouze tak si dovedeme života vážit. Nejde o to si "svůj poslední den" užít, ale především se umět s touto situací vyrovnat, připustit, že už nebude žádné "zítra". Protože vše je "pouze" definitivní ač se nám jeví "konec" daleko. Každý by si měl umět říct, kdy má "odejít" a alespoň tak, "cvičně", zkusit prožít svojí smrt, respektive ty okamžiky před smrtí. Umět se podívat do "hlavně zbraně" a nebát se. Tuto zkušenost nabídl tento film a dává jí velmi silně pocítit. (28.08.2011)

Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. **** (28.02.2014)