Zblúdilec
Bludička
Le Feu follet
The Fire Within
A Time to Live and a Time to Die
Réžia:
Louis MalleKamera:
Ghislain CloquetHrajú:
Maurice Ronet, Léna Skerla, Jeanne Moreau, Alexandra Stewart, Yvonne Clech, Hubert Deschamps, Henri Serre, Micha Bayard, Alain Mottet, Jacques Sereys (viac)Obsahy(1)
Portrét existenciálnej úzkosti človeka moderného sveta bol podľa slov režiséra Louisa Mallea prvým filmom, ktorý mohol nakrútiť presne podľa svojich predstáv. Hrdinom filmu je Alain, ktorý sa už dlhú dobu zotavuje z vážnej psychickej a alkoholickej krízy v súkromnom sanatóriu. Účty za neho platí jeho americká manželka, s ktorou sa už vzájomne odcudzili. Alain má ako preliečený alkoholik problém vrátiť sa do normálneho života, stretáva sa so svojimi bývalými priateľmi, no žiaden z nich ho nedokáže inšpirovať ku akceptovateľnej forme existencie. Chýba mu motivácia i zmysel života. Na konci tohto napínavého duševného zápasu o prežitie a najmä o vôľu žiť preto Alain spácha samovraždu. Malleovi sa podarilo vytvoriť majstrovské dielo zaoberajúce sa temnou stránkou ľudskej duše, modernou filmovou rečou preniknúť až na jej dno a zobraziť beznádej rastúcu v západnej civilizácii. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (16)
Toto je velmi silně působící drama. Ano je to především existencialistický film, jehož hrdinou je sice alkoholik, ale je to především portrét jednoho typu člověka, který se vyskutuje v každé době, a v každých podmínkách. To, že se odehrává zrovna v francouzských reáliích, a že je natočen v 60. letech mu dává specifický ráz, přesto je velmi srozumitelný každému, tedy i dnešnímu (stejně i včerejšímu či (snad) i budoucímu) člověku. Protože lidské podmínky se za těch několik tisíc let (natož od doby natočení tohoto filmu) nijak zásadně nezměnily, totiž ty "existenicální" podmínky. Proto by měl být tento film stále aktuální. Nadto je neobyčejně přitažlivý pro mě tím, že je o člověku, který se chystá skoncovat se životem a prožívá svůj poslední den a bilancuje. Tak i každý z nás by měl žít jako by se loučil se životem. Pouze tak si dovedeme života vážit. Nejde o to si "svůj poslední den" užít, ale především se umět s touto situací vyrovnat, připustit, že už nebude žádné "zítra". Protože vše je "pouze" definitivní ač se nám jeví "konec" daleko. Každý by si měl umět říct, kdy má "odejít" a alespoň tak, "cvičně", zkusit prožít svojí smrt, respektive ty okamžiky před smrtí. Umět se podívat do "hlavně zbraně" a nebát se. Tuto zkušenost nabídl tento film a dává jí velmi silně pocítit. ()
Po odchode z protialkoholickej liečebne sa Alain stretáva so svojími známymi a spoločne spomínajú na staré dobré časy. Hoci je dávno rozhodnutý, čo urobí so životom, aj tak mu dáva šancu. Film s výstižným názvom konfrontuje snahy zmeniť vlastnú existenciu s reálnym životom a silou v ňom niečo zmeniť a uspieť. ()
Kdo je ta bludička v českém překladu? Alain sám? Kdo koho svádí na scestí? Tenhle Malle chce jít až na dřeň, je to Antonioni se zbraní na závěr – a to mu trochu škodí. Karty jsou totiž v podstatě rozdány a bylo by překvapivější, kdyby nám král a eso vyšly jiným způsobem. To, co Antonioni trefněji formuluje jako nemoc prostřednosti – s tím, že se vždycky otřepeme a jdeme zbaběle dál, nám Malle servíruje v té příjemnější, definitivní podobě. Mimo tuhle výtku je ve filmu spousta hlubokých pasáží, ba dokonce formulace „té chudoby“, která nás všechny vzdaluje od lákavého světa. Zde dokonce možná víc než v Antonionim probleskávají z interakcí nešťastníka i pocity jeho okolí (ejhle – divadlo světa!), kterému jen svým bolestínstvím a odcizeností komplikuje život – a je to tak. Přesto je Bludička cenná. Je poctivá. Trochu zestárla, použití Satieho Gymnopédies a Gnossiennes je dnes vyloženě klišé, ale je pořád (stejně) působivé. Elegantní kamera, geniální plakát s přeškrtnutím toho nanichodného zoufalce… Líbilo. **** ()
Prvy film, ktory si dost priemerny reziser Louis Malle natocil sam podla seba - slo o existencialnu dramu alkoholika, ktory sa odcudzil svojej zene, mam problem vratit sa s5 do zivota, sledujem casto ale len vatovo plane plkanie jeho so svojimi kamaratmi, inak nic. Film ani neziskal toho Zlateho Tigra na festivale v benatkach no jaxom si vsimol, ocenuju ho najma vystudovane filmove teoretiky - elitari - a j v reali film obdrzal cenu filmovych kritikov. Uz ked som u tych filmovych teoretikov -elitarov, obavam sa uplne najhorsieho a to konkretne toho ze musim suhlasit s jednou vetou co u isteho filmu vyprodukoval isty Shadwell - cely rad filmov s nizkym hodnotenim ma v sebe kus kvality, a zase kopa precenovanych filmov je v skutocnosti nic moc - proste tvoria mainstream a kopa ludi ich nadhodnoti len preto, ze chcu byt zadobre s ostatnymi - ludovo plavaju s prudom. No este takto, ja som zaviedol namiesto filmovej teorie filmovu prax a ako laikovi - nedoukovi sa mi zdalo ako hodne plane. Ze to nevidel Shadwell, Tetsuo a Madsbender to je mi zahada : 40 % ()
Úprimne povedané, existencializmus je asi najúprimnejší filozofický smer 20. storočia. Svojou depresívnosťou. Pokiaľ jeho pravdivým myšlienkam podľahnete, môže Vás to psychicky zničiť. Sú to myšlienky, ktoré Vás napadajú, pokiaľ máte problémy s alkoholom, triezviete z nevydarených vzťahov so ženami a dostávate sa do krízy stredného veku. Vyhnete sa im, pokiaľ máte čo na práci, najlepšie prácu. Preto ma prekvapuje, že nikto z Alainovych blízkych mu túto alternatívu neponúkne a naopak sú ochotní sa stále spolu s ním ponárať do tohoto nekonečného filozofovania. Od istého momentu je jasné, ako film skončí, filmová reč je v tomto prípade nekompromisne jednoznačná. Ronet je obrovský sympaťák a tak sa s ním divák ľahko ztotožní, uverí mu, že nie je preňho ľahké podriadiť sa všade prítomnej, ale akceptovateľnej priemernosti a mňa zaujala najmä sekvencia v drogovom brlohu, kde miestnych samozvaných intelektuálov Alain elegantne zotrel. Zvláštny a osobný film, ktorý nie je pre každého a ku ktorému si treba nájsť cestu. No a tie francúzsky sú tu neuveriteľne šik:). ()
Reklama