Tenká červená čiara

║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ (29.06.2005)

Slušné herecké obsadenie - Penn, Brody, Caviezel, Clooney, Cusack, Harrelson, Koteas, Leto, Travolta, Jane, dobra výprava, kostými, kamera, akcie a fajn hudba od Hansa Zimmera. Jediná vec čo mi vadí je len to, že to potrebuje sakra prestrihať, pretože každý druhý záber sa tu čumí do blba. Nevadí mi, že Malick do vojnového filmu primiešal kus psychológie, ale prečo do boha s toho spravil kilometrovú dialnicu nudných záberov, kde sa každý druhý záber vraciame do džungle a kukáme na stromy, vtáky, chcípajúcich vojakov, ktorých ani nepoznáte a jednu manželku, kde ich vzťah vám je u prdele keď padajú bomby. Malick to mal dobre vymyslené, ale miestami je to dosť nudné a zdĺhavé. Ale stále je to nadpriemerný vojnový film zo slušnými akčnými scénami, ale na Spielbergovho Ryana sa to nechytá a vylodenie v Normandii strčí do kapsy celý Malickov film. 70% - 3* (19.10.2009)

Hodně komentujících tu píše, že Tenká červená linie je nejlepší nebo jeden z nejlepších válečných filmů, dle mého názoru ale nepochopili smysl Malickova záměru, nejde o film válečný, nýbrž vyhraněně protiválečný, a možná ještě šířeji, tak příznačně pro Malickovu tvorbu, film o příběhu Člověka a toho, co ho přesahuje, tentokráte na pozadí traumatizujících válečných běsů. Zaujme typický Malickův úchvatný umělecký rukopis - příroda vnímaná jako chrám Boží kreativity, hrdinové v mezních situacích, kontakt s Bohem, meditativní rozměr díla, práce s teplotou barev a s dominantní i určující (zelenou) barvou, překrásná hudba, vlnící se lány trávy, dechberoucí kamerové jízdy a obecně nádherná kamera, komentář a vnitřní monology hlavních postav, nevídané herecké obsazení... Geniální je přizpůsobení se optice přikrčených vojáků zasunutím kamery na úroveň trávy a mezi ní, film má pak zvláštní stísněnou atmosféru... Koncept postavený na napětí mezi nádherou přírody a hrůzou válečného zvěrstva, mezi čistotou jednotlivosti člověka a úpadkem masy, mezi Životem a Smrtí funguje bezezbytku. ,,Viděl jsi hodně mrtvých lidí? Spoustu, neliší se od mrtvejch psů. Když si na to zvykneš, jsou to kusy masa..." Malick je opět neskonale duchovní a celý snímek má zvláštně rozjímavý a hloubavý charakter, jen málokterý film má takhle výrazný přesah. Katarze se ale nedostavuje, spíše hlodá její opak. Strhující, byť velmi bolestivý zážitek... (07.02.2012)

Brát Tenkou červenou linii jako konkurenci Zachraňte vojína Ryana by byla chyba. Oba velkofilmy mají své kouzlo, avšak jsou pojati rozdílně. Zatímco Spielbergův velkofilm jde na to tvrdě hollywoodsky, tedy velkolepě; Terrence Malick se naopak snažil připravit syrovou a v rámci možností realistickou vizi událostí ostrova Guadalcanal a spíš než diváka ohromit velkolepou akcí a patriotistickými proslovy, nechat ho nahlédnout do duší amerických vojáků, kteří museli čelit strachu z válečného konfliktu a jeho následků či rovnou smrti. Malick měl před natáčením tohoto snímku takřka 20ti letou režijní pauzu a prý se v Evropě věnoval přípravám snímku. K ruce dostal velmi bohaté herecké obsazení (a to ještě několik slavných jako B.B.Thorton, Martin Sheen či Mickey Rourke vystříhal) s jejichž pomocí natočil extra dlouhý film, v němž se mu skutečně povedlo skoro až dokumentárním způsobem zachytit tento konflikt. Tento film se vám nepodřídí, to vy musíte k němu dospět, abyste ho plně ocenili...80% (06.08.2014)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)